Řím - Dějiny a historie

Dějiny a historie a Říma

Řím započal svou existenci před 2800 lety jako malá italská osada. Římané, ovlivnění legendou o Romulovi a Removi, označili jako den založení svého města 21. duben 753 let př.n.l. Archeologické nálezy odhalili, že základ osídlení oblasti dnešního Říma vytvořily kmeny Latinů a Sabinů, které na římských pahorcích vybudovali první vesnice. Již od začátku své existence byly tyto osady ovlivňovány Řeky, kteří osídlili jih Apeninského poloostrova a Etrusky, kteří naopak ovládali severní Itálii. Etruskové nakonec nad Římem získali kontrolu a jejich králové zde vládli až do roku 500 př.n.l. kdy Římané vybojovali na Etruscích nezávislost svého města a po Řeckém vzoru jej vyhlásili republikou.

Nastala staletí rozvoje a rozkvětu města. Jak sílila moc Říma a město se stávalo stále bohatším, začalo podnikat vojenské výpady do okolních oblastí a časem si podmanili celý Apeninský poloostrov. V průběhu první Punské války získali ostrovy Sardinii a Sicílii, která následovala území v Hispánii, dnešním Španělsku. Po dobytí Kartága v severní Africe, dnešním Tunisku, z něj učinili další ze svých provincií a sláva a moc Římské říše byla na vzestupu. Ve stejné dobe Římané připojili ke své říši i Řecko a další území v Hispánii.

Zkostnatělý systém staré Římské republiky začal být pro řízení takto rozsáhlého území nedostačující a jeho zkázu nakonec započal vojevůdce Julis Caesar, který po dobytí Galie pochodoval na Řím a vyhlásil se jediným neomezeným vládcem země. Dal tak vzniknout novému státnímu zřízení, císařstvi. Během císařství se Řím stal dominantním městem ve Středomoří a hlavním městem západního světa s více jak milionem obyvatel. Poté začal jeho význam upadat a poslední ránu mu zasadilo přesídlení císaře do Konstantinopole, dnešního Istanbulu. Řím si ponechal alespoň náboženský význam, když sem z pověřění císaře Konstantina I. Velikého natrvalo přesídlil papež. V následujících staletích střídavě přebírali kontrolu nad městem Germáni a byzantští vládcové.

Na úsvitu středovku obývalo město pouhých 20.000 obyvatel a utvořily se první základy budoucího papežského státu z pozemků, které papeži do správy věnoval král Pipin III. Krátký (756 n.l.). Řím si své postavení jako hlavní město katolického světa udržel, s vyjímkou krátkého období přesídlení papeže do francouzského Avignonu, po celý středověk. V roce 800 se nechal v Římě korunovat Karel Veliký jako první císař Svaté říše římské, což byl státní útvar zahrnující státy střední Evropy a část Itálie.

V období renesance, se papežský post neuděloval příliš zbožným lidem, ale spíše zdatným obchodníkům a vůdcům vlivných italských rodin. To sice mělo za následek pár opravdu bezbožných papežů, ale na druhou stranu Řím dodnes krášlí stavby a umělecká díla, kteří tito "světší" papežové nechali zhotovit. Do Říma se sjížděli nejtalentovanější malíři, sochaři a architekti své doby, kteří zde vytvořili řadu pompézních kostelů a bazilik, šlechtických paláců, ale i parky a náměstí s fontánami.

V roce 1849 se pod vedením Giuseppe Garibaldiho a Giuseppe Mazziniho podařilo Itálii sjednotit jako republiku. Toto období nemělo dlouhého trvání a opět se k moci dostala monarchie, která hlavním městem učinila Florencii. Po první světové válce v Itálii sílilo nacionální smýšlení a do popředí politického života se dostává Benito Mussolini. Ten již v roce 1922 vojensky obsadí Řím, který se jako hlavní město fašistické Itálie rychle rozrůstá z necelých 200.000 obyvatel na celý milion. Po skončení Druhé světové války Italové v referendu rozhodnou o založení republiky a v následujícíh letech prožijí malý hospodářský zázrak. Itálie se stane jednou z nejbohatších a nejvlivnějších zemí v Evropě. Řím dodnes těží ze své bohaté historie a ročně jej navštíví kolem 10.000.000 turistů, což z něj činí po Londýně a Paříži, třetí nejnavštěvovanější město Evropské unie.