Zobrazit panel

Benátky - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Benátky - Itálie


Bazilika svatého Marka - Zvonice svatého Marka - Dóžecí palác a Most vzdechů - Canal Grande a Ponte di Rialto - Bazilika Santa Maria della Salute - Acqua Alta

Benátky (Venezia, Venesia, Venice) byly po staletí centrem nezávislé Benátské republiky a dnes je město známo jako město kanálů. Benátky se rozkládají na 117 malých ostrůvcích uprostřed Benátké laguny na severu Jaderského moře a jsou považovány za jedno z nejromantičtějších měst světa.

Benátská republika byla během středověku jednou z nesilnějších námořních a obchodních velmocí. Vyrážely odsud křížové výpravy na Blízký východ, které se do Benátek vracely obtěžkány zlatem, drahými kameny a vzácným kořením. Stejné produkty přes Benátky proudily i v rámci mírového obchodu a město si tak mohlo dovolit z tohoto bohatství budovat nákladné paláce i kostely a veřejné budovy. Ke konci středověku význam města postupně upadal a v roce 1797 zanikla i Benátská republika. Benátky byly přičleněny k Rakousku-Uhersku a Itálie je získala zpět až v roce 1866 kdy byly Benátky společně s celou oblastí Veneto přičleněny k nově vzniklému Italskému království.

Dnes Benátky lákají návštěvníky na svoji neobyčejnou atmosféru města protkaného vodními kanály, plného muzeí a zajímavách architektonických skvostů od dob gotiky až do doby baroka a klasicismu. Tradiční atrakcí je projížďka na gondole (úzká loďka řízená pomocí dlouhého bidla) nebo návštěva karnevalu. Benátský karneval trvá přibližně tři týdny a končí na masopustní úterý. Původní význam karnevalu se vytratil a dnes se jedná o obrovskou turistickou akci obnovenou v 80. letech 20. století, které vévodí turisté navlečení do typických masek. V dobách největší slávy karnevalu město navštívilo až milion lidí, ale toto číslo v posledních letech prudce klesá. Karnevalová maska je však i nadále oblíbeným suvenýrem z Benátek, jen si dejte pozor na stále častější napodobeniny z Číny a hledejte masky označené "Hand made in Italy" (ručně vyrobeno v Itálii).

Současným největším problémem Benátek je znečištění laguny a její stoupající hladina. V 70. letech sice italská vláda přijala řadu opatření, která kvalitu vody značně zlepšila avšak stav stále není ideální. Stoupání mořské hladiny a časté záplavy městských ulic tzv. Aqua alta by měl vyřešit projekt Mojžíš, jehož dokončení se plánuje na rok 2011. Jedná se o řadu zábran schovaných pod hladinou kolem Benátského zálivu, které by v případě ohrožení měly vyplavat a zahradit tak cestu vodě z Jaderského moře. Řada odborníků tomuto řešení příliš nevěří a stále častěji se ozývají hlasy, že je potřeba zvednout celé Benátky výše nad hladinu moře. Tento problém bude potřeba vyřešit v příštích desetiletích, v opačném přápadě hrozí totální zatopení a ztráta tohoto unikátního města.

Bazilika svatého Marka

Bazilika svatého Marka

Asi nejznámější stavbou v Benátkách je bazilika svatého Marka (Basilica Cattedrale Patriachale di San Marco) s přilehlým náměstím. Bazilika je považována za jednu z nejkrásnějších byzantských staveb na světě a díky své okázalé venkovní i vnitřní výzdobě je v Itálii známá i pod přezdívkou Chiesa d'Oro (Zlatý chrám). Svoji historii chrám začal jako součást nedaleko stojícího Dóžecího paláce, jako místo pro uložení ostatků evangelisty Marka, které si Benátčané přivezli z egyptské Alexandrie. Podle nejnovějších průzkumů by však toto tělo mohlo patřit geniálnímu starověkému vojevůdci Alexandru Velikému. Nicméně katolická církev dodnes nepovolila provedení testů DNA a tak se stále jedná pouze o nepotvrzenou domněnku.

V roce 832 se začalo se stavbou samostatného kostela, která po několika požárech a přestavbách vyústila ve vysvěcení baziliky roku 1094 v podobě v jaké ji můžeme obdivovat i dnes. Zvláštností je, že i po vysvěcení bazilika sloužila pouze pro soukromé účely Benátského dóžete. Pro veřejnost své brány otevřela teprve v 18. století. Jako jiné stavby byla i bazilika svatého Marka po svém dokončení neustále dodekorována. K výzdobě se netradičně používali i historické předměty, které Benátští vládcové získali běhěm křížových výprav a nakoupili u různých překupníků. Hodně zdobných prvků stavby je tak mnohem starší než samotný chrám. Například v roce 1254 bylo před baziliku instalováno pozlacené sousoší koní, původem z Trajánova oblouku v Konstantinopoli. Dnes zde naleznete bronzovou repliku, originál je vystaven v muzeu uvnitř baziliky. Na průčelí je k vidění i sousoší z počátku 4. století zobrazující císaře antického Říma, známé pod názvem Tetrarchové. Jedné z postav chybí celá spodní část nohou, která byla náhodou nalezena v Tureckém Istanbulu v 60. letech minulého století a dodnes je zde vystavena.

Interiér baziliky je skutečnou přehlídkou benátského bohatství a většina návštěvníků se může cítit zahlcena obrovským množstvím soch, mozaiek, nástěných maleb a kaplí. Vstup do baziliky je zadarmo což je však vykoupeno relativně dlouhou frontou návštěvníků čekajících na prohlídku. Muzeum v útrobách chrámu je však zpoplatněno a nával turistů je zde o poznání menší. Za mírný poplatek je možné se dostat i do zadní části bazilky, kde je vystavený tzv. Pala d'Oro. Jedná se o přenosný zlatý oltář nevyčíslitelné hodnoty, zdobený pravými drahokamy a perlami, s úctyhodnými rozměry 1,4 x 3,48 metru.

Zvonice bazilky svatého Marka

Zvonice bazilky svatého Marka

Zvonice svatého Marka (Campanile di San Marco) je samostatná stavba stojící nedalekko vchodu do baziliky svatého Marka na stejnojmenném náměstí. Díky své výšce téměř sto metrů ční vysoko nad ostatní benátské stavby a stala se tak jedním ze symbolů města. Původně ze stála dřevěná strážní věž z 9. století, dohlížející na pořádek v přístavu. Postupem staletí byla dřevěná konstrukce nahrazena kamennou a věž začala sloužit jako zvonice pro přilehlý chrám. Svoji "současnou" podobu vež získala v 16. století, kdy byla radikálně přestavěna po ničivém zemětřesení. V roce 1902 se na věží začali objevovat trhliny ve zdivu a stavba se následně zřítila. Při tomto hrozivém neštěstí nebyl jako zázrakem nikdo zraněn a nedošlo ani k vážnějšímu poškození okolo stojících budov. Ještě téhož roku bylo rozhodnuto o výstavbě přesné kopie zvonice a ta byla slavnostně otevřena v roce 1912.

Dóžecí palác a Most vzdechů

Dóžecí palác

Dóžecí palác (Palazzo Ducale di Venezia) je bývalým sídlem benátského dóžete, což byl po více jak 1000 let titul pro nejvyššího vládce Benátské republiky. Dnes je v Dóžecím paláci umístěno muzeum s obrazy italských mistrů jako byl Tintoretto a Paolo Veronese. Jeho fasáda sousedí s náměstím svatého Marka na straně jedné a s Benátskou lagunou na straně druhé. Na místě vojenských budov byl vystavěn mezi lety 1309 a 1324 reprezentativní gotický palác, který byl roku 1442 doplněn o pozdně gotickou bránu (Porta della Carta) vedoucí na náměstí svatého Marka. V roce 1574 byl palác zachvácen ničivým požárem a následná rekonstrukce naštěstí ctila gotický styl budovy. V témže období byl k paláci přistavěn Most vzdechů (Ponte dei Sospiri), který spojuje výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vedlejší budovou vězení. Jméno mostu dal v 19. století britský romantický básník lord Byron. Podle něj měli vězni odsouzení na doživotí z krytého mostu poslední možnost vidět milované Benátky a přitomto pohledu z jejich hrdel vycházel srdceryvný vzdech.

Canal Grande a Ponte di Rialto

Canal Grande a Ponte di Rialto

Canal Grande je se svou délkou 3.800 metrů a šířkou od 30 do 90 metrů, hlavní vodní a dopravní tepnou v Benátkách. Jeho vody brázdí bezpočet vodních autobusů, lodních taxi ale i tradičních gondol. Projížďku po Canal Grande by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Benátek. Jeho břehy jsou lemovány více jak 170 budovami, především paláci, které si v období 13. - 18. století stavěli významné benátské rody a dokazovali tak svému okolí, že mají dostatek financí ke stavbě paláce na nejlepší benátské adrese, podél Canal Grande. Za nejhezčí je dnes považován tzv. Zlatý palác (Ca 'd'Oro) původním jménem Palazzo Santa Sofia, který svůj název získal díky původní pozlacené fasádě. Dnes je sice fasáda pouze čistě kamenná, ale je považována za jeden z nejlepších příkladů originální benátské květinové gotické architektury.

Jelikož Canal Grande vládne lodní doprava byly jeho břehy spojeny až do 19. století pouze jedním mostem: Ponte di Rialto. Ten byl postaven v roce 1591 a snažil se co nejvíce přiblížit původnímu dřevěnému originálu, který stával na jeho místě. Na svou dobu se jednalo o ojedinělé a odvážné architektonické řešení kamenného mostu. I přes kritiku mnohých architektů na stabilitu stavby stojí Ponte di Rialto dodnes a stal se jedním ze symbolů města. Dalšími mosty přes Canal Grande jsou Ponte degli Scalzi (1934), Ponte dell'Accademia (1985) a kontroverzní Ponte della Costituzione otevřený 11.9.2008.

Santa Maria della Salute

Bazilika Santa Maria della Salute

Bazilika Santa Maria della Salute (Basilica di Santa Maria della Salute) Italy jednoduše nazývána Salute, je jedním z vděčných témat fotek při návštěvě Benátek. Bazilika byla postavena na břehu Canal Grande jako poděkování Panně Marii za záchranu města při morové ráně v roce 1629. Na památku této události se každý rok 22. listopadu koná svátek Festa della Madonna della Salute, při kterém je z náměstí svatého Marka postaven pontonový most až ke vchodu do baziliky Salute po kterém proudí davy poutníků. Jedná se o jeden z nejvýznamějších dní v benátském kalendáři. Exteriéru baziliky dominuje kupole nad hlavní chrámovou lodí a interiér odkazuje převážně na morové utrpení.

Acqua alta

Acqua Alta

Acqua alta je běžně užívaný italský termín pro vysoký stav mořské hladiny v Benátské laguně, při kterém jsou zatopeny části města. Benátčané jsou na tuto situaci dobře připraveni a při varovných hlášeních dokážou během chvilky utěsnit svoje domovy a obchůdky před návaly mořské vody. Po městě je pak možné se pohybovat ve vysokých holínkách, i když turisté většinou používají prodávané igelitové sáčky, které jim udrží nohy v suchu a ti odvážnější (nebo nepřipravení) obchází město bosky. Před významnými památkami pak rostou vyvýšené úzké lávky na kterých balancují davy návštěvníků.