Florencie - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Florencie - Itálie

Bazilika Santa Maria del Fiore - Giottova zvonice - Florentská křtitelnice - Galerie Uffizi

Florencie (Firenze, Fiorenza, Florentia) je hlavním městem italského regionu Toskánsko. Ve středověku byla Florencie centrem evropského obchodu a finančnictví a bohatství obyvatel tohoto města dalo vzniknout i novému unikátnímu stylu: renesanci. Renesance Florencii obohatila o řadu skvostných staveb a díky rodu Medici, který umění podporoval, se zde usadila řada umělců aby zde mohli tvořit své obrazy a sochy. Město se tak právem nazývá Athenámi středověku. Historické centrum Florencie ročně navštíví miliony turistů a podle studie z roku 2007 se Florencie umístila na první příčce nejžádanějších destinací pro cestovatele z celého světa.

Svým návštěvníkům Florencie nabízí bezpočet kulturních zážitků. Z architektury převládá řada církevních staveb z nichž nejvýznamější je trojlístek baziliky Santa Maria del Fiore, Giottovy zvonice a baptisteria svatého Jana Křtitele, který je jako jeden celek zapsaný na seznam UNESCO. Florencie je i domovem pro největší františkánský chrám: Bazilika svatého Kříže (Santa Croce). Tato stavba je zdobená freskami od umělce Giotta a v jejích zdech naleznete hroby světových velikánů jako byl astronom Galileo Galilei, básník Dante, státník Machiavelli a všetranný umělec Michelangelo Buonarroti.

Ve Florencii můžete navštívit i řadu galerií a muzeí. Nejznámější je světově proslulá Galerie Uffizi, ale řada návštěvníků míří i do Akademie výtvarných umění (Accademia di Belle Arti Firenze), převážně kvůli vystavenému originálu legendární sochy Davida od Michelangela. Pitti Palace je rozdělen na pět celků z nichž nejnavštěvovanější je galerie Palatine uchovávající více jak 500 renesančních a barokních maleb. Milovníci umění by určitě neměli vynechat návštěvu muzea Bargello se sídlem v Palazzo del Popolo (Palác lidu), které vystavuje mistrovské sochy Donatella, včetně jeho pojetí Davida a některé kusy z tvorby Michelangela.

Florencie je podle mnohých městem s největší koncentrací umění na kilometr čtvereční. Řada renesančních paláců, náměstí s kašnami a krásných sídel obklopenými parky dělá z Florencie ideální místo pro strávení kulturou prodchnuté dovolené.

Santa Maria del Fiore

Bazilika Santa Maria del Fiore (Basilica di Santa Maria del Fiore), známá také jako Duomo je bezpochyby díky své jedinečné kopuli nejznámější stavbou ve Florencii. Stavba chrámu byla započata roku 1296 v gotickém stylu a byla dokončena za téměř 150 let (1436) architektem Fillippem Brunelleschim, který baziliku dostavěl v renesančním slohu a Santa Maria del Fiore se tak stala jednou z prvních renesančních staveb světa a Florencie kolébkou tohoto nového stavebního stylu. Současné venkovní růžové a zelené mramorové obložení baziliky bylo dokončeno v neogotickém stylu během 19. století stavitelem Emilio De Fabrisem. Dodnes je florentská bazilika největší cihlovou sakrální stavbou světa.

Dominantou baziliky je její cihlová kupole čnící do výšky 114 metrů. Na její výstavbu bylo potřeba 37.000 tun materiálu, včetně 4 miliónů cihel. Náročnou soutěž na výstavbu kupole vyhrál s podporou Cosima Medicejského talentovaný Brunelleschi, který se však dokončení kupole nikdy nedožil. Svoji inspiraci čerpal z kupole římského Pantheonu a i rozměry obou staveb jsou takřka totožné. Nicméně antický Pantheon byl stavěn pomocí betonu, což byla technika v době renesance již dávno zapomenutá. Brunelleschi tak navrhl jiné řešení: kupoli rozdělil na osminy a rozložil tak její váhu i značně zjednodušil výstavbu, při které se nemusela podepírat kupole složitým systémem dřevěných trámů. Pro lepší představu o tom jak má výsledek vypadat vytvořil Brunelleschi model celé kupole, na kterém dělníkům vysvětloval stavební postupy. Tento model je dodnes k vidění v muzeu u baziliky. Samotná stavba kupole a její lucerny na vrcholku byla dokončena 15 let po Brunelleschiho smrti v roce 1461.

Interiér bazilky je v souladu s gotickým stylem poměrně strohý a vyniká tak jeho velikost. Vyjímkou je bohatě zdobená kupole, jejíž vnitřní stěny jsou pokryty barvenými freskami od Giorgia Vasariho. V současné době je veřejnosti zpřístupněná i krypta pod bazilikou s hroby významných florentských občanů včetně Brunelleschiho, který má sice náhrobek na čestném místě ale nebýt popisku dá se velice snadno přehlédnout.

Giottova zvonice

Giottova zvonice (Campanile di Giotto) je samostatně stojící stavba v blízkosti baziliky Santa Maria del Fiore. Zvonice má čtvercový půdorys o hraně 14,5 metru a sahá do výšky téměř 87 metrů. Stavba je pojmenovaná po Giottovi di Bondone, který je tvůrcem architektonického návrhu. Tento uznávaný gotický malíř byl stavbou zvonice pověřen ve svých 67 letech v roce 1334 a v době jeho smrti o tři roky později bylo dokončené pouze první patro stavby zdobené zeleným a červeným mramorovým obložením. Takto bohatě zdobená venkovní fasáda byla v době gotiky zcela ojedinělá a znamenala tak předzvěst nástupu renesance v Itálii. Na stavební práce navázal Andrea Pisano, který dokončil další dvě úrovně stavby podle Giottova návrhu. Stavba zvonice byla přerušena v roce 1348, kdy ve Florencii řádil mor. Po odeznění nákazy vedení stavebních prací převzal Francesco Talenti a vystavěl poslední tři patra zvonice s vysokými podlouhlými okny. Tento architekt se již zcela nedržel původních návrhů a výsledná stavba je tak nižší než se původně zamýšlelo.

Baptisterium svatého Jana - Florentská křtitelnice

Baptisterium svatého Jana Křtitele (Battistero di San Giovanni) je nejstarší budovou ve Florencii. Tato sakrální stavba v románském stylu byla dokončena roku 1128 a až do vysvěcení baziliky Santa Maria del Fiore sloužila i jako hlavní florentský svatostánek. Svoji funkci křestní kaple plnila budova až do 19. století.

Zvenčí babtisteriu dominuje barevné mramorové obložení, typické pro toskánské románské stavby. Hodnotnými uměleckými artefakty budovy jsou její vstupní dveře. Nejstarší z nich vytvořil po šesti letech práce Andrea Pisano a jsou na nich vyobrazeny výjevy ze života patrona Florencie, svatého Jana Křtitele. V roce 1401 byla vyhlášena soutěž na vytvoření nových dveří u severního vstupu do křtitelnice. Do užšího výběru postoupil mladičký Lorenzo Ghiberti a uznávaný architekt Filippo Brunelleschi. Porota nebyla schopná rozhodnout o jediném vítězi a tak práci zadala oběma umělcům. Hrdý Brunelleschi však odmítl na dveřích s někým spolupracovat a přenechal tak tvorbu dveří pouze na Ghibertim. Ten na bronzových dveřích pracoval celých 21 let a vytvořil jedinečný soubor výjevů ze života Krista. Po dokončení těchto dveří se stal Ghiberti velice žádaným umělcem a v roce 1425 dostal zakázku na vytvoření posledních dveří do baptisteria svatého Jana Křtitele. V tomto případě Ghiberti dveře rozdělil do deseti panelů, v kterých vyjevil příběhy ze Starého zákona. Díky zvládnutí práce s perspektivou mohl Ghiberti do každého panelu umístit dva výjevy, jeden jako hlavní v popředí, druhý na horizontu. Tvrdá práce na tomto díle trvala plných 27 let, ale zcela určitě se vyplatila. Již po svém dokončení byly dveře pokládané za nejkrásnější v celém známém světě a velký Michelangelo je přirovnal ke dveřím, které musejí vést do Ráje. Ostatně Rajská brána (Porte del Paradiso) je název, který se pro tento vstup používá dodnes.

V interiéru křtitelnice se nacházejí dvě pozoruhodná umělěcká díla. Prvním je raně renesační náhrobek antipapeže Jana XXIII. vytvořený podle návrhu sochaře Donatella, který se stal předobrazem pro všechny bohatě zdobené náhrobky vlivných lidí v nastávající renesanci a baroku. Druhým unikátem je překrásný mozaikový strop. S jeho výzdobou se začalo kolem roku 1225 a práce trvaly až do 14. století. Výzdoba stropu zobrazuje sugestivně pojatý poslední soud a muka hříšníků v pekle, stejně jako výjevy ze života Panny Marie, Ježíše a samozřejmě svatého Jana Křtitele.

Galerie Uffizi

Galerie Uffizi (Galleria degli Uffizi) je domovem jedné z největších a nejvýznamějších sbírek umění v Evropě. Sídlí v paláci Palazzo degli Uffizi postaveném v roce 1560 architektem Giorgiem Vasarim na objednávku Francisca Medicejského. Stavba původně sloužila jako prostory pro soudní dvůr a státní archív. Medicejové jako známí mecenáši umění nechali Uffizi vyzdobit obrazy, které pro ně na zakázku tvořili malíři jako byl Leonardo da Vinci a Michelangelo. Další generace rodu Medici prostory Uffizi zaplnili i starším, například etruským, uměním a stavba pomalu začala ztrácet svůj význam jako sídlo úředníků a od 16. století byly sbírky přístupné po předchozí domluvě se správcem budovy. O vzniku galerie definitivně rozhodlo tzv. Patto di famiglia, což byla smlouva, kterou poslední dědička rodu Medici - Anna Maria Luisa - odkázala veškeré umělecké skvosty v Uffizi městu Florencie. Roku 1765 byla galerie Uffizi otevřena široké veřejnosti a stala se tak jednou z nejstarších galerií v západním světě.

Dnes je galerie bezpochyby nejnavštěvovanější turistické místo v celé Florencii. Pokud se do Florencie chystáte a víte, že budete chtít navštívit Uffizi doporučuje rezervovat si vstupenky přes oficiální webové stránky galerie, aby jste se vyhnuli několikahodinovému čekání na vstup. V prostorách galerie především získáte ucelený pohled na vývoj italského malířství od dob gotiky (Giotto, Paolo Uccello) až po jeho vrchol v době renesance zastoupený obrazy slavných mistrů jako byli Filippo Lippi, Verrocchio a jeho žák Leonardo da Vinci nebo zástupce benátské školy Tizian. Středoevropské umění reprezentuje německý umělec Albrecht Dürer. Milovníci baroka si na své přijdou před obrazy Caravaggia a Rembrandta Van Rijn. Mezi všemi uměleckými skvosty galerie Uffizi však vysoko vyčnívají obrazy Sandro Botticelliho - Primavera a světoznámé Zrození Venuše.