Dějiny a historie Tuniska

Dějiny a historie Tuniska

Starověk a antické Tunisko - Římané v Tunisku - Vliv Francie a rozvoj Tuniska - Habib Bourguiba - Tunisko dnes

Strategická poloha Tuniska zapříčinila, že v minulosti byly mnohé oblasti Tuniska pod nadvládou mocných států své doby. Každý z okupovatelů zanechal v Tunisku nesmazatelný odkaz na svoji kulturu a tak pomáhal dotvořit úžasný kolorit dnešního Tuniska.

Starověk a antické Tunisko

Vznik nejstarších kamených nástrojů, které dokládají trvalé osídlení jihu Tuniska datují vědci do doby před 200.000 lety. První významější kulturou byly téměř před 5.000 lety předci dnešních Berberů. Zanechali po sobě množství krásných keramických děl a mozaik, které si můžete prohlédnout v muzeu ve měste Capsa. Zlom v dějinách Tuniska nastal s příchodem Féničanů. Tento mocný (mořský národ) založil na severním pobřeží Tuniska jedno z nejznámějších antických měst : Kartágo. Kartágo se během let proměnilo z malé kupecké osady na prosperující město ovládající velkou část středomoří (ostrovy Sicilie, Sardinie a Korsika). Toto bylo samozřejmě trnem v oku antickému Řecku a Římu. A právě vleklé války, nazývané Punské, byly příčinou zkázy mocného Kartága.

Římané v Tunisku

Římané se právem obávali opětovného vzestupu města a proto jej nemilosrdně celé vydrancovali, pobořili významné stavby a obyvatelstvo buď vyvraždili nebo prodali do otroctví. Když hledali pro oblast nové jméno, které mělo nechat zapomenout na kdysi slavné město inspirovali se nedaleko žijícím spřáteleným kmenem Afrů. Tehdy byl položen základ pro pojmenování celého černého kontinentu. Poté Římané Kartágo obnovili ve velkolepém stylu starořímských měst. Dnes už trosky antického Kartága můžete navštívit v archeologickém parku v hlavním městě země, Tunisu. Mezi další významné stavby, které po sobě Římané na uzemí Tuniska zanechali patří amfiteátr v El Jemu. Po odchodu Římanů z Tuniska (5 století.n.l.) zemi ovládl Vandalský kmen, který nahradila nadvláda byzantské říše. Z tohoto období se dochovala řada křesťanských kostelů a pevností. V sedmém století dorazili do severní Afriky příznivci nového islámského náboženství. Řadou vojenských vítězství proti původnímu obyvatelstvu si upevnili svoji pozici i v Tunisku a v roce 669 založili město Kairouan (Kajruán) jako hlavní město tuniského muslimského království. Dnes je Kairouan čtvrtým nejposvátnějším místem Islámu. Islámští vládci se u moci v Tunisku udrželi až do roku 1881, kdy zemi ovládla Francie. Pod záminkou ochrany Alžírských hranic vyslala Francie do Tuniska vojenské oddíly, které fakticky převzali vládu nad celou zemí.

Vliv Francie a rozvoj Tuniska

Francoužští kolonizátoři se zasadili o velký rozvoj zemědělství. Dodnes jsou jimi vysázenéné vinohrady a ovocné sady jedněmi z největších producentů ovoce v Tunisku. Na jihu země se Francie zasloužila o rozvoj těžby fosfátů, která je v současné době důležitou součástí tuniského hospodářství. Nicméně Tunisané stále toužili po nezávislém demokratickém státě. První vlaštovkou těchto snah bylo v roce 1920 založení strany Destour. Její aktivity ale byly krvavě potlačeny francouzskými okupačnímy silami.

Habib Bourguiba - boj o nezávislost Tuniska

Nejvýraznější osobností, kterou si dnes Tunisané spojují s bojem za nezávislot je Habib Bourguiba (1903 – 2000). Tento politik založil v roce 1932 radikálnější odnož strany Destour a díky svým nepohodlným názorům strávil velkou část života v exilu. V roce 1951 získala nezávislost na Francii sousední Libye a tato událost podpořila Tunisany v jejich boji za demokracii ve vlastní zemi. Konečně 20. 3. 1956 získalo Tunisko nezávislost a Francie stáhla většinu svých vojenských jednotek, vyjma oblast Bizerte, která byla i nadále pod vojenskou kontrolou Francie. Prvním předsedou vlády a posléze i prezidentem se stal Habib Bourguiba. Během své vlády podporoval Alžírsko v jeho boji za nezávislost a také se mu v roce 1963 podařilo po urputných bojích donutit francouzské vojáky opustit svoji poslední základnu v Bizerte. Burghíba se snažil z Tuniska vytvořit demokraticky – socialistickou zemi po vzoru západních států. Zasloužil se o oddělení náboženské moci od moci státní a také významně pozvedl práva žen v Tunisku.

Tunisko dnes

Díky jeho zásahům se dnes v Tunisu ženám žije nejsvobodněji ze všech severoafrických zemí. Za své zásluhy byl v roce 1975 Bourguiba (Burghíba) zvolen prezidentem na doživotí. V 80tých letech již nebyl stárnoucí prezident schopen čelit vzrůstajícímu tlaku islámské opozice a v roce 1986 byl lékařskou komisí prohlášen za neschopného nadále zastávat nejvyšší úřad v zemi. Po odchodu z křesla prezidenta se Burghiba uchýlil do Monastiru, kde v roce 2000 umírá. Vlády nad Tuniskem se po smrti Habiba Bourguiby ujímá nový prezident Ben Alí celým jménem (Zine El Abidine Ben Ali), který pokračoval směrem nastoleným jeho předchůdcem. Tvrdě bojuje za omezení vlivu islámských duchovních na vládu v zemi a vyznává prozápadní zahraniční politiku. I přes přísnou cenzuru médií je Tunisko považováno za jednu z nejsvobodnějších a nejpokrokovějších zemí severní Afriky. Ekonomika země stoupá a dnes má Tunisko pověst prosperující země.