Tunis - dovolená v Tunisku a informace pro turisty

Tunis - hlavní město Tuniska

Historie města Tunisu - Medína v Tunisu - Olivová mešita Zitouna - Muzeum Bardo

Tunis je hlavním a zároveň se svými 1.200.000 obyvately (téměř 4 miliony pokud započítáme okolní aglomerace) největším městem Tuniska. Název města je odvozen od jména starověké bohyně měsíce Tanit, která byla uctívána starověkými Kartaginci. V samotném centru města naleznete krásnou středověkou Medínu, předměstí Tunisu pak tvoří oblast antického Kartága a turistická střediska jako je Sidi Bou Said. Po průchodu Mořskou branou (známou též jako Porte de France) se ocitnete v moderní části města (Ville Nouvelle), které dominuje velkolepá třída Habib Bourguiba Avenue, která bývá často popisována jako tuniské Champs-Élysées, lemovaná koloniálními paláci z dob francouzské nadvlády nad Tuniskem.

Historie města Tunisu

Většina turistů do Tunisu zamíří aby si prohlédla ruiny starověkého Kartága. Toto původně punské a následně Římské město bylo díky své strategické poloze jedním z nejdůležitějších na území severní Afriky. Jeho úplný zánik v 7. století n.l. byl následován obsazením oblasti arabskými přistěhovalci, kteří ve stejné době začali budovat tuniskou medinu. Díky své výhodné poloze město bohatlo z obchodu s ostatními středomořskými přístavy a také vzrůstala jeho vojenská síla. v následujících staletí byl Tunis svědkem mnoha bitev mezi původními kmeny a arabskými panovníky o nadvládu nad Tuniskem až se konečně v roce 1159 ujímají vlády Almohadové (berbersko - muslimská dynastie) a Tunis ustanovují hlavním městem.

Za vlády této dynastie, tedy v období 12. - 16. století, se Tunis stal jedním z nejvýznamějších a nejbohatších měst islámského světa s populací přesahující 100.000 obyvatel. V roce 1534 získávají kontrolu nad Tunisem osmanští turkové, kteří městu vládnou až do příchodu Francouzů v roce 1881. Ti se zasloužili o dramatický rozvoj Tunisu. Město znatelně rozšířili aby mohlo pojmout nové obyvatele přicházející z Francie a Itálie, vystavěli nové bulváry a celé městské čtvrti. Tunisané taky díky francouzským pánům poznali výhody moderní doby jako je elektřina, zemní plyn, vodovody a veřejnou dopravu. Tohle všechno bylo z velké části v Tunisu vybudováno během pouhých 30 let. Po získání nezávislosti v roce 1956 upevnil Tunis svoji pozici jako hlavní město a začala postupná arabizace místního obyvatelstva. Evropané se museli přizpůsobit nové vládě a zvykům nebo město opustit. Díky této arabizaci obyvatelstva postupně vymizely konflikty mezi kulturně rozdílnými skupinami a Tunis je tak relativně homogenní a bezpečné město.

Medína v Tunisu

Medíina v hlavní měste Tunisu byla v roce 1979 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Dnes medina zabírá území o rozloze 270 hektarů a žije v ní více jak 100.000 obyvatel. Francouzským kolonizátorům se zprvu historické uličky zdály jako chaotické území stavěné bez jakéhokoliv plánu, avšak již první antropologické studie z roku 1930 prokázaly, že medína byla vystavěna v souladu s kulturně-sociálními zvyklostmi původních obyvatel a řídí se pevně danými pravidly.

Olivová mešita (mešita Zitouna)

Mešita Zitouna je nejstarší tuniskou mešitou postavenou v roce 731 n.l. i když toto datum se podle různých zdrojů liší. Mešita má rozlohu 5000 m čtverečních a disponuje devíti vchody. Nádvoří lemuje 160 sloupů přivezených z původního města Kartágo. Význam mešity podpořilo i založení nejstarší univerzity islámského světa v jejím areálu. Kromě teologie, především učení Koránu, se zde vyučovala i historie, gramatika a lékařství. Za staletí své existence univerzita shromáždila řadu knih a vzácných rukopisů a vytvořila tak jednu z největších severoafrických knihoven. Čtverhranný, 43 metrů vysoký minaret byl přistaven až v roce 1894.

Architektonickou památkou jsou vlastně všechny domy v Medíně, i když jen málo z těch významných jsou původní středověké budovy. Převážně se jedná o "novostavby" z 17. - 19. století. Medína čelila dlouhou dobu jakýmkoliv pokusům o výraznější přestavbu a také ničivé útoky během válek se jí vyhýbaly. Největší hrozbou se staly sami tuniští obyvatelé po vyhlášení nezávislosti, kteří začali medinu rabovat a rozebírat. Toto urychlilo připsání mediny na seznam památek UNESCO, které zabránilo další destrukci této nesmírně cenné městské oblasti.

Muzeum Bardo

Národní muzeum Bardo naleznete na stejnojmenném předměstí hlavního města Tunisu. Muzeum schraňuje jednu z největších sbírek v celém středomoří, která dokumentuje kulturu na území Tuniska v průběhu tisíciletí. Zájemci zde naleznou jednu z největších sbírek římských mozaik, jejichž hlavním zdrojem se staly především vykopávky v Kartágu. Nezanedbatelná je i sbírka Řeckého umění nebo ukázky keramiky pocházející ze severní Afriky a Malé Asie (území dnešního Turecka). Příkaz k založení muzea Bardo byl vydán 7. 11. 1882 a Bardo se tak stalo první institucí svého druhu v severní Africe. Dveře muzea se pro veřejnost otevřely 7. května 1888. Sbírky se v souočasnoti dělí na tyto tématické okruhy: Pravěk a raná historie, Libyjsko - Punské památky, Klasické římské a řecké umění, Mince, Islámská historie, Etnografie Tuniska a jako poslední podvodní vykopávky z oblasti Mahdia. Nabídka muzea je široká a v současné době (2010) probíhá přístavba dalších částí muzea, takže se v nejbližší době můžeme těšit na zbrusu nové expozice.