Dějiny a historie Bulharska

Pravěk a Thrákové - Řecká a římská nadvláda - Byzantská říše a Bulharské císařství - Turecká nadvláda a boj za nezávislost - Světové války a sovětská éra

Pravěk a Thrákové v Bulharsku

Vykopávky v jeskyních v severní části Bulharska datují nejstarší lidské osídlení země již do doby mladého paleolitu (cca 40.000 let př.n.l.) Již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem existovaly na území Bulharska stále zemědělské osady. Lidé z těchto osad byli až neuvěřitelně zruční, o čemž svědčí nález nejstarších zlatých šperků na světě. Ty dnes můžete obdivovat v Archeologickém muzeu ve Varně. Malé zemědělské osady se časem začali měnit na větší města a s příchodem Thráckých kmenů, které se na území dnešního Bulharska usadili, zde vznikla jedna z nejvyspělejších civilizací své doby. Thrákové se kromě zemědělství věnovali úspěšně i obchodu, z kterého neuvěřitelně bohatli a mohli věnovat značnou část svého času tvorbě propracovaných uměleckých děl. Po celém Bulharsku jsou stále nacházeny bývalá thrácká města s řadou artefaktů ze zlata a mědi. Vykopávky několika těchto měst si můžete prohlédnout i na pobřeží, nedaleko Burgasu a Nesebaru. Nejslavnějšími příslušníky kmene Thráků byl bájný Orfeus a také vůdce povstání gladiátorů, Spartakus.

Řecká a římská nadvláda v Bulharsku

První řečtí obchodníci a kolonisté dorazili na bulharské pobřeží v 7. století př.n.l. Okamžitě poznali obchodní potenciál celé oblasti a začali s místními lidmi čile obchodovat. Nejčastěji měnili řeckou keramiku za thrácké šperky a kovové výrobky. Časem se zde rozmohl obchod i se zemědělskými plodinami a Řekové začali na černomořském pobřeží zakládat své osady. Některé z nich dnes známe jako města Sozopol, Varna, Nesebar, Balčik a Burgas. Řecká kultura v Bulharsku zapustila kořeny, což dnes nejvíce poznáme na místní kuchyni. Od poloviny 1. století n.l. začali podnikat výpady na bulharské území římské vojenské oddíly. Těm se podařilo dobýt několik důležitých přístavů a okolní města začali přestavovat podle svého vkusu. Například ve Varně vybudovali okázalý komplex lázní, který je dnes největší římskou památkou v Bulharsku. Hlavním městem provincie Římané ustanovili město Ulpia Serdica. To dnes známe jako hlavní město Bulharska, Sofia.

Byzantská říše a Bulharské císařství

Po rozpadu rozsáhlé Římské říše se Bulharsko stalo součástí jeho východní částí, zvané Byzanc. Nastalo období prosperity, během kterého byl například postaven kostel Svaté Sofie, jenž dal nové jméno hlavnímu městu země. V 7. Století vtrhli na území dnešního Bulharska polodivoké kmeny Bulharů. Ti vytlačili Byzantskou říši, povraždili původní thrácké obyvatele a celou oblast zabrali pro sebe. Začalo zlaté období Bulharského státu, kdy nejen byla celá země nezávislá na jakémkoliv jiném státním celku, ale navíc se jí úspěšně dařilo zvětšovat svoje území. Nakonec však vinou rozporů mezi jednotlivými velmoži Bulharského císařství a neustálými vojenskými útoky nedalekých Turků, dospěl jednotný Bulharský stát ke svému zániku a nadvlády nad celým Bulharskem se od 14.století ujímá Osmanská říše.

Turecká nadvláda a boj za nezávislost Bulharska

Během staletí turecké okupace se Bulharům podařilo uchovat si alespoň něco ze své typické kultury. I když Turkové byli na původní obyvatelstvo velice krutí a křesťany neustále pronásledovali, v odlehlých částech země stále prosperovaly pravoslavné kláštery. Ty se taky staly jakýmisi přístavy klidu a místy, kde se nerušeně mohli obyvatelé nadále věnovat křesťanství a alespoň na chvíli zapomenout na turecké uchvatitele. Po celou dobu se v celém Bulharsku pomalu formovalo protiturecké hnutí, které vygradovalo v sérii pokusů o svrhnutí osmanské nadvlády a znovunastolení samostatného Bulharského státu. Po řadě krvavých střetů bulharského obyvatelstva s Turky do války o nezávislost přímo i nepřímo zasáhlo Rusko a několik evropských mocností. Výsledkem bylo v roce 1885 sjednocení Bulharska a vyhlášení Bulharského království.

Světové války a sovětská éra v Bulharsku

Mladý Bulharský stát se neustále zmítal pod tíhou neujasněných územních nároků a vnitrostátních potyček vysokých politiků a hodnostářů. Během první světové války přišlo Bulharsko o rozsáhlá území a ve zdevastované zemi navíc bujeli sociální nepokoje. V roce 1925 se dokonce teroristé pokusili zavraždit bulharského cara (krále) Borise III., pokus však nebyl úspěšný. O deset let později začal car v zemi vládnout jako diktátor se snahou ji alespoň trošku stabilizovat. Druhá světová válka nebyla pro Bulharsko šťastným obdobím. Bulhaři se v dobré víře přidali na stranu Německa a vyhlásili tak válku celé západní Evropě. Při postupu spojeneckých vojsk pak byla celá země těžce poškozena nálety. Již během války se k moci dostávali komunisté, kteří nemilosrdně vraždili všechny příznivce fašistického Německa. To se setkalo s radostnou odezvou od prostých občanů a cesta k moci po skončení války byla pro komunisty zeširoka otevřená. Následovalo více jak 40 leté období rudé nadvlády nad Bulharskem. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 svrhli i Bulhaři vládnoucí stranu a optimisticky hleděli do budoucnosti. Při prvních svobodných volbách v roce 1990 však komunistická strana (již pod novým názvem) získala většinu a Bulharsko tak získalo prvenství jako první stát východního bloku, kde se k moci opět dostalo levicové uskupení.