Abu Simbel - dovolená v Egyptě a informace pro turisty

Abu Simbel - Egypt

Velký chrám - Malý chrám Hathor a Nefertari - Novodobé stěhování chrámů

Abu Simbel je komplex dvou starověkých chrámů umístěných v jížní části Egypta (tzv. Núbii) asi 300 kilometrů jižně od města Asuán. Komplex byl v 60. letech minulého století přesunut na své nynější místo, odkud shlížejí na hladinu přilehlého Násirova jezera. Chrámy nechal vystavět faraon Ramesse II. v roce 1224 př.n.l. jako pomníky své vítězné bitvy u Kadeše, dnešní Sýrie. Chrámy byly záměrně postaveny tak daleko na jihu, jelikož jejich hlavním účelem bylo dokázat Nůbijcům faraónův nárok na jejich území a potencionálně zastrašit další dobyvatele z jižních zemí. Díky odlehlosti místa, kde chrámy stojí nebyla jejich údržba právě prioritou následujích panovníků a tak exitují záznamy, že již v 6. století př.n.l. byly oba z velké části zasypány pískem. V následujích staletích písek chrámy zcela pohřbil a znovuobjeveny byly teprve roku 1813 švýcarským archeologem Johannem Ludwigem Burckhardtem, který objevil z písku vyčnívající jejich horní část. Sice se snažil prokopat k jejich vchodu, avšak bez úspěchu. O svém objevu informoval italského kolegu Giovanni Belzoniho. Ten se v roce 1817 vydal do Abu Simbel a úspešně prokopal vstupní tunel do obou chrámů. Jako odměnu za své snažení si Belzoni z chrámů odnesl vše cenné, co v chrámech našel.

Velký chrám

Větší z Abu Simbelských chrámů byl největší a nejluxusnější chrám, který panovník Ramesse II. postavil. Byl zasvěcen bohům Amonovi (bůh stvoření a větru), Horovi (bůh králů, nebe a pomsty), Ptahovi (bůh umění a plodnosti) a také zboštělé osobě faraona Ramesse II. Průčelí chrámu vévodí čtyři kolosální sochy sedícího faraona s výškou 20 metrů. U jeho nohou jsou umístěné menší sochy zobrazující jeho hlavní manželku, matku a také faraonovy dva syny a šest dcer. Celý výjev je v horní části doplněn sousoším 22 paviánů, což byla ve starověkém Egyptě zvířata spojována se slunečním kultem. Po vstupu do chrámu se ocitnete ve velkém sálu jehož strop podpírá osm sloupů ve tvaru faraona Ramesse II., zde vyobrazeného jako bůh podsvětí Usir (Osiris). Stěny sálu jsou zdobeny basreliéfy (plastická vyobrazení vytesaná do zdi) zobrazující vítězství tohoto faraona v bitvách v Núbii, Líbyi a především jeho "slavné" vítěství v bitvě u Kadeše, kdy byly poraženi dobyvační Chetité. Podle mnohých současných historiků Ramesse II. tuto bitvu nevyhrál, ale usmlouval s chetitským králem mír. Avšak jak kázaly zvyklosti té doby v chrámech musel faraon prezentovat drtivé vítězství a upevnit tak sílu svého majestátu. Z velkého sálu se vstupuje do menší haly se čtyřmi pilíři zdobenými výjevy faraona a jeho manželky jak obětují bohům.

Malý chrám - Hathor a Nefertari

Malý chrám správně nazývaný Chrám Hathor (bohyně nebe, lásky, krásy a hudby) a Nefertari (hlavní manželka Ramesse II.) stojí přibližně 100 metrů daleko od Velkého chrámu. Průčelí chrámu je zdobeno 10 metrů vysokými sochami zobrazujícími faraona Ramesse II. a jeho ženu Nefertari. Zvláštností je, že se jedná o jediný příklad v egyptské historii, kdy je socha faraona i jeho manželky stejné velikosti. Sochy královen byly vždy menší a poukazovaly tak na faraonovu svrchovanost a jeho prvenství ve všech směrech. To, že nechal Ramesse II. svoji ženu zobrazit ve stejné velikosti jako sám sebe svědčí o hluboké úctě, kterou ke své ženě choval. U nohou královského páru jsou stejně jako u Velkého chrámu vyobrazeni jejich potomci. Uvnitř chrámu nalezneme opět vyobrazení faraonových vítězných tažení, avšak tentokrát v doprovodu své manželky Neferatri a také řadu vyobrazení obětin bohům, především patronce celé stavby bohyni Hathor.

Stěhování chrámů

Po rozhodnutí egyptské vlády o výstavbě Asuánské přehrady hrozilo chrámům v Abu Simbel, z důvodu stoupání hladiny řeky Nil, totální a zatopení a jejich ztráta pro následující generace. Bylo proto rozhodnuto o přesunu těchto skalních chrámů na nové místo, které nebude ohrožovat v budoucnu vzniklé Násirovo jezero. Pracemi byla pověřena švédská stavební společnost VBB pod dohledem německých inženýrů. V letech 1964 - 1968 se začalo s rozkládáním celého chrámu na jednotlivé kamenné kvádry o průměrné váze 20 tun. Velké kusy, jako například sochy faraona z velkého chrámu, musely být opatrně rozřezány na menší kusy, aby byl možný jejich přesun. Všechny odvážené kameny byly pečlivě katalogizovány a následně znovu poskládány na novém místě asi 200 metrů od původního stanoviště. Velké sochy se vyztužily ocelovými tyčemi a poskládaly znovu dohromady s co největší snahou aby nebyly vidět provedené řezy. Nad chrámy byly poté vztyčeny betonové polokoule, na které se navršilo kamení. Důvodem tohoto počínání byla snaha o vytvoření původní podoby chrámu vytesaného do skalního masivu. Dnes je v této umělé "hoře" umístěna vyhlídková plošina pro návštěvníky.