Dějiny a Historie Egypta

Předdynastické období - Raně dynastické období - Stará Říše a První přechodné období - Střední říše a Druhé přechodné období - Nová říše - El Amarnské období - Zánik Nové Říše, Třetí přechodné období a Pozdní Říše - Perský, řecký a římský faraónský Egypt - Nadvláda Římanů a Byzantské říše - Arabové v Egyptě - Osmanská nadvláda a dynastie Muhammada Alího - Egyptská republika

Předdynastické období

Egypt je zemí s velice bohatou historií, především v období starověku kdy zde sídlila nejvyspělejší a nejmocnější civilizace světa. Nejstarší dochované důkazy o osídlení dnešního Egypta jsou asi 12.000 let staré nástěné malby nalezené podél řeky Nil a v pouštních oázách na Sahaře. Zdejší obyvatelstvo té doby se živilo převážně sběrem plodin a lovem divoké zvěřě. Kolem 8. tisíciletí př.n.l. však v této oblasti došlo k razantním klimatickým změnám a kdysi úrodná půda se začala přeměňovat na poušť, kterou dnes známě jako Saharu. Lidé se přesunuli k řece Nil a přijali nový způsob obživy jako zemědělci a chovatelé dobytka. V této době zde vedle sebe existovalo několik vzájemně na sobě nezávislých osad, které však udržovali čilé obchodní styky. Pomalu se mezi nimi vytvářela egypská kultura a v roce 3.200 př.n.l. se objevily počátky hieroglyfického písma.

Raně dynastické období

Zakladatelem první egyptské dynastie a zároveň sjednotitelem celé země se stal kolem roku 3.150 př.n.l. faraon Narmer (někdy označovaný jako Meni). O jeho slavném činu sjednocení Egypta dodnes vypovídá tzv. Narmerova paleta v Egytském muzeu v Káhiře. Egyptská kultura se během následujících staletí vyvinula do své jedinečné podoby a celá civilizace rychle vzkvétala a bohatla. Lidé se naučili uctívat složitý systém bohů v čele s bohem Amon Re a začali projevovat úctu svým zemřelým předkům stavbou hrobek. Ty byly sice zpočátku pouhými jednoduchými mastabami (jednopatrová stavba o tvaru kvádru), ale již první faraon Třetí dynastie, Džoser, přišel s radikální změnou.

Stará Říše a První přechodné období

S nástupem Třetí dynastie začínáme o dějinách Egypta mluvit jako o Staré říši se sídelním městem Memfisem. Zakladatelem byl faraon Džoser, který měl jako první panovník tu čest spočinout v pyramidě. Tu postavil králův vrchní Vezír Imhotep na pohřebišti v Sakkáře a udal tak nový směr stavění hrobek panovníků. Jeho následovníci postavili další pyramidy na pohřebišti v Dahšúru a k dokonalosti byly tyto stavby dotaženy během panování vládců Čtvrté dynastie, kteří nechali postavit nádherný komplex pyramid v Gíze. Právě tyto nákladné stavby vyčerpaly Egypt a následná období sucha a neúrody zapříčinily pokles královské moci během vládnutí Páté dynastie a následný rozpad říše na menší správní celky pod vládou rúzných náčelníků. Tuto dobu nazýváme Prvním přechodným obdobím. Během přechodného období se někteří vládci snažili navázat na zašlou slávu Staré říše a jejich sídelním městem se staly Théby (Veset) - dnešní Luxor.

Střední říše a Druhé přechodné období

Vládci Théb Mentuhotepovi II. (11. dynastie) se opět podařilo sjednoti Egypt pod vládu jednoho faraona a stal se tak zakladatelem období zvaného Střední říše. Tento faraon také započal s novým stylem pohřbívání, když si nechal v lokalitě Dér el Bahrí vyhloubit podzemní hrobku a nad ní postavil okázalý zádušní chrám. Faraoni doby Střední říše rozšířili Egypt o území Nubie na jihu a také dobyly převážnou část Palestiny. Již během vládnutí 13. dynastie však Egypt o nově dobytá území přišel a jeho zkázu dokonal asijský kmen Hyksósú, kteří Egypt dobyli a převzali vládu nad celou zemí. Toto období nazýváme Druhým přechodným obdobím.

Nová říše

První panovník 18. dynastie Ahmose I. vykonal hrdinský čin, když se mu podařilo vyhnat z Egypta Hyksóské okupanty a opět sjednotil celou zemi pod faraonskou mocí. Nastává období tzv. Nové říše, během kterého Egypt dosáhl své největší slávy a moci. Faraoni této doby si nechali stavět skryté hrobky v Údolí králů a také velice zbožně uctívali egyptské bohy, pro které nechali vybudovat okázalé chrámy. Za všechny jmenujme Abu Simbel postavený Ramessem II. nebo po staletí budovaný Karnacký chrámový komplex.

El Amarnské období

Díky velikému důrazu na náboženství v běžném životě egypťanů neúměrně stoupala moc kněží. Ti se dokonce stali mocnějšími něž sám faraon. Toto chtěl změnit reformátor Amenhotep IV. a navrátit tak moc do rukou panovníka. Vyhlásil, že jediným bohem je nově zrozený bůh Aton a faraon sám si nechal změnit jméno na Achnaton, aby uctil tohoto boha. Samozřejmě jediným prostředníkem mezi lidmi a bohem byl panovník a kněží tak zcela přišli o svůj vliv na chod země. Faraon Achnaton nechal přesunout celý dvůr do nově zbudovaného města v oblasti El Amarna. Tak dnes také nazýváme období vlády tohoto panovníka, jako El Amarnské období. Nejen, že Achnaton zavedl první monoteistické náboženství na světě, ale také zcela změnil umělecký styl do té doby zavedený v Egyptě. Během El Amarnského období umělci netvořili jen stylizované obrazy mocných panovníků a božstev, ale začali svět kolem sebe zobrazovat realisticky, včetně všech chyb a vad na kráse. Tito umělci dali světu jeden z nejkrásnějších uměleckých artefaktů starověkého Egypta: bustu královny Nefertiti, manželky faraona Achnatona. Po smrti Achnatona vycítili kněží svoji šanci, přemluvili jeho následovníka Tutanchamona aby zavedl zpět staré pořádky a svůj dvůr opět přestěhoval do Théb. Tak skončila tato reformátorská epiozoda v dějinách Egypta.

Zánik Nové Říše, Třetí přechodné období a Pozdní Říše

Následující vládci Egypta opět sváděli boje o moc s kněžími a výbojnými sousedskými zěměmi až se nakonec Egypt opět rozdělil na sever, kde vládli faraoni a na jih, který ovládali kněží. Sever byl poté dobyt Libanonskými kmeny a jih začali okupovat nájezdníci z Núbie. Núbijci nakonec získali celý Egypt a sjednotili zemi pod svojí vládou. Kupodivu se nesnažili obyvatelům Egypta vnutit svoje zvyky, ale naopak převzali všechny zvyklosti Egypťanů a snažili se navázat na slavné období Nové Říše. Jako Pozdní Říši označujeme období, kdy se opět podařilo získat zemi do rukou Egyptských vládců. Toto krátké období nezávislosti skončilo zároveň se smrtí posledního rodilého egyptského faraona Nachthareheba (343 př.nl.). Po něm již Egyptu vládli jen cizí vládci, i když sami sebe nazývali faraony.

Perský, řecký a římský faraónský Egypt

Po smrti faraona Nachthareheba se moci nad Egyptem ujali Peršané. Ti byly nakonec ze země vyhnání makedonským vojevůdcem Alexandrem Velikým, který zde založil město Alexandria a také se nechal korunovat na nového faraona Egypta. Po jeho smrti získal Egypt pod svoji nadvládu jeho řecký přítel Ptolemaios a založil tak poslední egyptskou faraonskou dynastii. Ptolemaiovci vládli v Egyptě s podporou Řecka a následně nových vládců středomoří - Římanů. Těm museli Egypťané odvádět vysoké daně a tím si udrželi jakýsi nezávislý status. Poslední vládkyně Ptolemaivské dynastie Kleopatra VII., se snažila navrátit Egyptu jeho zašlou slávu a tak se spojila s nejmocnějším mužem Říma, Juliem Caesarem. Po jeho smrti se snažila využít dalšího mocného Římana Marka Antonia avšak Římané její spiknutí odhalili a vyslaným vojskem Egypt opětovně dobyli. Kleopatra věděla, že ji čeká jen římské zajetí a tak zvolila raději smrt vlastní rukou. Podle pověsti se nechala uštknout jedovatou kobrou. Tak skončila poslední faraonka kdysi mocného Egypta.

Nadvláda Římanů a Byzantské říše

V následujích staletích sloužil Egypt jen jako obilnice Říma a také spojnice mezi Evropou a bohatým Orientem. Římané z Egypta posílali své obchodní lodě skrz Rudé moře do Indického oceánu a dováželi odtud žádané exotické zboží. Utlačované obyvatelstvo rychle přijímalo nově se šířící náboženství (křesťanství) a v Egyptě vznikla Koptská církev. Vyznavači byly zprvu pronásledování Římskou mocí, ale vydáním Ediktu milánského v roce 313 dosáhli koptové náboženské svobody. Po rozdělení Římské říše v roce 395 připadl Egypt nově vzniklé Byzantské říši, která jej i nadále využívala jen jako příhodný zdroj příjmů do státní pokladny. Egypťané své Byzantské vládce nenáviděli a tak s radostí přijímali nově šířené náboženství, Islám. Když Arabové v roce 641 přijeli do Egypta, obyvatelé se jim rádi vzdali a vymanili se tak z tyranské nadvlády Byzance.

Arabové v Egyptě

Po dobytí Egypta arabskými bojovníky si z této země udělali svoji provincii islámští vládci se sídlem v Damašku. Egypt zatěžovali vysokými daněmi, které vedli k opakovaným povstáním koptských venkovanů. I když byla tato povstání neustále porážena, Arabové dovolili Koptům i nadále praktikovat své křesťanské vyznání, i když teď již tvořili jen menšinu egyptského obyvatelstva. V desátem století byla založena v nedalekém Tunisku dynastie Fátimovců, která usilovala o samostatný stát nezávislý na Damašku. To se jí nakonec povedlo a Egypt se časem začlenil do této nově vzniklé Fátimovské říše. Díky Fátimovcům Egypt jen vzkvétal. Založili nové hlavní město Káhiru a v něm i univerzitu Al Azhar. V 11. století však Fátimovská říše utržila několik osudových ran: morové epidemie, období sucha a následný hladomor a také nájezdy křesťanských křižáků z Evropy. Fátimovská dynastie padla a na krátkou dobu ji zastoupili jiné islámské vládnoucí rody. I tito vládci však podlehli novému vládci oblasti, Osmanské říši.

Osmanská nadvláda a dynastie Muhammada Alího

V roce 1517 byl Egypt dobyt tureckými Osmany a začal tak pozvolný úpadek země. Osmané se o Egypt příliš nezajímali a využívali jej jenom jako provincii, která odváděla daně a zajistila Turecku přístup k důležitým obchodním trasám v Rudém moři. I když oficiálně Osmané vlastnili Egypt až do začátku První světové války, skutečnost byla poněkud rozdílná. Nejdříve Egypt dobyl francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte, díky kterému se celá Evropa dozvěděla o neobyčejném kulturním dědictví starověkého Egypta. Napoleon do země přivezl kromě svého vojska i řadu vědců a archeologů, kteří začali s prvním moderním výzkumem dějin kdysi mocného národa.

V roce 1801 dorazil do Egypta turecký vojevůdce Muhammad Alí, který francouze ze země vyhnal a sám se ustanovil neomezeným vládcem. Muhammad Alí Egypt přivedl k nebývalému rozkvětu. Zakládal továrny, školy a také vybudoval silnou egyptskou armádu. Právě armáda byla trnem v oku jeho nadřízeným, Osmanské říši. Po dohodě Muhammad Alí velikost své armády značně snížil a výměnou dostal od Osmanů titul místokrále, vládce Egypta, který byl dědičný na jeho potomky. Pod vládou této dynastie Egypt vzkvétal a byl otevřen například Suezský průplav. Po první světové válce vyhlásili Britové Egypt za svůj protektorát. Pod britskou nadvládou však obyvatelstvo velmi trpělo a již v roce 1922 bylo vyhlášené Egyptské království, kterému vládl potomek Muhammada Alího, král Fuad I. Jeho následovníkem se stal král Faruk, který však musel vládnout s podporou Velké Británie. To se nelíbilo egyptskému obyvatelstvu a po převratu v roce 1953 se Egypt stal republikou.

Egyptská republika

Počátky Egyptské republiky byly poměrně divoké. Stát znárodňoval soukromě vlastnictví a prezidenti zde vládli spíše jako diktátoři. Aby mohli zajistit rozvoj své země museli se spojovat se světovými mocnostmi. S jejich pomocí tak například vybudovali Asuánskou přehradu. Dále se musel Egypt vypořádat s řadou válečných konfliktů vedených proti Izraeli. S touto zemí opakovaně válčili o poloostrov Sinaj a také nadvládu nad Suezským průplavem. Překvapivě se z Egypta nakonec stal velký spojenec USA. Egypt jako první uznal samostatný stát Izrael a sklidil tak obrovskou kritiku z okolních islámských zemí. Také se jako spojenec Spojených státu postavil proti Iráku během Války v zálivu. Dnes je Egypt prozápadně orientovanou zemí, která těží především z turistického ruchu, který míří na jeho rudomořské pobřeží a také za nespočtem památek z dob starověkého Egypta.