Dubrovník - dovolená v Chorvatsku a informace pro turisty

Dubrovník - Chorvatsko

Palác Sponza - Rektorský palác - Kostelík svatého Salvátora - Chrám svatého Blažeje - Brána Pila - Věž Minceta - Tvrz Bokar

Starobylé město Dubrovnik leží na samotném jihu regionu Jižní Dalmácie. Ve středověku byl Dubrovník samostaným celkem známým jako republika Ragusa. Tento malý státní útvar neuvěřitelně zbohatnul díky námořnímu obchodu a dodnes je počítán mezi skupinu nejvlivnějších námořních republik středověku, společně s Benátkami, Janovem, Pisou a Amalfi. Obyvatelé Dubrovníku byly natolik zdatnými obchodníky, že v průběhu 15. a 16. století konkurovali mnohem známějším Benátkám a v oblasti východního středomoří je dokonce zcela překonali. Chorvaté si vždy byli vědomi historického významu města a proto ležel od roku 1970 v tzv. demilitarizované zóně, aby byl uchráněn před vojáky. Tato snaha byla mezinárodně oceněna a v roce 1979 byl Dubrovnik přidán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Bohužel po rozpadu Jugoslávie byl Dubrovnik obléhán Srby a Černohorci, kteří jej bombardováním v roce 1991 značně poškodili. Jako plus těchto nešťastných údalostí můžeme považovat fakt, že Dubrovník díky nim získal jeden z novodobých symbolů města: zářící mozaiku červených střech.

Během svého slavného období námořní republiky Dubrovnik rychle vzkvétal a svým obyvatelům nabízel služby a komfort, o kterém si mohla ostatní chorvatská města nechat jen zdát. Ve 14. století zde byla založena první lékarna (funguje dodnes), lékařské středisko, chudobinec pro potřebné občany a i jedna z prvních světových karanténních nemocnic. V 15. století se přidal městský sirotčinec, veřejný vodovod a arboretum (nejstarší na světě). Zrušení otroctví v roce 1418 vypovídá o tom jak si Dubrovnik cenil svobody člověka. Od tohoto roku lodě z dubrovnické flotily pluly pod novou bílou vlajkou s latinským nápisem Libertas (svoboda). Dubrovnická flotila byla velice úspěšná a její námořníci při svých cestách založili několik osad až v daleké Americe nebo Indii. Odtud také proudilo exotické koření a rostliny, které zdobily paláce dubrovnické aristokracie. Republika Ragusa začala upadat po ničivém zemětřesení v roce 1667, kdy zahynulo na 5.000 obyvatel města a většina veřejných budov byla zničena. Po této tragédii město spíše přežívalo a v roce 1808 byla republika definitivně zrušena.

Památky v Dubrovníku

I když ničivé zemětřesení v 17. století mnoho budov nepřežilo stále jsou k vidění v Dubrovniku někteří zástupci původní městské architektury. Nejlépe dochovaným renesančním domem je palác Sponza postavený 100 let před zemětřesením a dnes jeho stěny hostí Národní chorvatský archív. Rektorský palác je skvělou ukázkou přeměny původně gotického paláce na renesanční. Ten byl následně doplněn o některé barokní prvky. Tato stavba působí jako kdyby sem byla přenesena z některého významného italského města a nechat se vyfotografovat na jejím zdobeném schodišti nebo před uchvatnými arkádami je takřka povinností pro každého návštěvníka.

Nedaleký kostelík svatého Salvátora byl dokončen roku 1528 a dodnes se jako jedna z mála staveb co pořežila zemětřesení dívá na Dubrovník svoji jedinečnou renesanční fasádou. Pokud však vstoupíte dovnitř této budovy ocitnete se v čistě gotickém kostele. Nad chrámovou lodí je typická žebrová klenba a ve stěnách jsou umístěna okna s gotickými lomenými oblouky. S kostelíkem sv. Salvátora sousedí hojně navštevovaný františkánský klášter. Ten je známý pro svoji obrovskou sbírku více jak 30.000 svazků knih, mezi nimiž je asi 1.500 středověkých rukopisů. Kromě této úchvatné knihovny zde můžete vidět středověké relikvie vyrobené převážně ze zlata a stříbra.

Pro obyvatele Dubrovníku zaujímá zvláštní místo chrám svatého Blažeje. Tento svatý se stal patronem města a na jeho vyobrazení narazíte takřka na každém rohu. Kostel zasvěcený svatému Blažeji byl postaven v 18. století v barokním slohu a  uvnitř je k vidění impozantní pokladnice uchovávající ostatky tohoto svatého.

Opevnění Dubrovníku

Skutečným symbolem Dubrovniku je jeho mohutné opevnění. Díky němu nebylo město nikdy dobyto nepřátelským vojskem a zajišťovalo obyvatelům naprostou bezpečnost. Původně město bránila dřevěná palisáda ta však byla brzy nahrazena kamennými hradbami, které se neustále zpevňovaly a rozšiřovaly. Podoba dnešních hradeb pochází z 12. - 17. století a jedná se o jeden z nejzachovalejších obraných systémů v Evropě. Hradby byly posíleny třemi kruhovými věžemi, čtrnácti vežemi se čtyřúhelníkovým půdorysem, pěti baštami a také velkou pevností svatého Jana. Na samotných hradbách bylo obráncům města k dispozici více jak 120 děl.

Do města se dalo vstoupit čtyřmi branami: dvě vedly do přístavu a dvě byly orientované do vnitrozemí. Právě vnitrozemské brány byly ještě navíc bráněny padacími mosty. Brána Pila je dnes jedním z hlavních vstupů do Dubrovniku. Příchod k ní je řešen po gotickém kamenném mostě a nad samotnou bránou stojí socha svatého Blažeje a renesanční model města Dubrovnik. Druhá vnitrozemská brána se jmenuje Buza (díra) a opět je zdobena sochou patrona města. Brány vedoucí k přístavu mají jména Ponte a Rybářská.

Nejvyšším bodem ve měste je věž Minceta umístěná na hradbách směrech do vnitrozemí. Z jejího vrcholku je krásný výhled na celý Dubrovnik. Vež byla dokončena v roce 1464 a její stěny jsou místy silné až šest metrů. Dnes je Minceta považována za symbol nedobytnosti města. Druhým klíčovýkm obraným bodem hradeb je tvrz Bokar chránící vstupní bránu Pila. V Bokaru je jeden z nejstarších systémů kasemat v Evropě, kde je dnes malé lapidárium (sbírka kamenných soch). Dubrovnický přístav chránila impozantní pevnost svatého Jana. Její současná podoba pochází ze 16. století. Když obyvatelé Dubrovniku viděli připlouvat nepřátelské lodě, vytáhli z pevnosti silné řetězy, které připevnili k městským hradbám a zabránili tak průniku nepřátel do přístavu. Dnes je v pevnosti malé akvárium s ukázkou podmořského života v Jadranu a také etnografické a námořní muzeum.