Dějiny a historie Itálie

Nejstarší dochované důkazy o osídlení Itálie pocházejí z jeskyně Guatarri (Grotta Guattari), kde byly objeveny ostatky člověka neandrtálského staré asi 50.000 let. Moderní člověk se na Apeninském polostrově objevil asi 32.000 let př.n.l. a nejznámější naleziště s pozůstatky kultury těchto lidí leží v jeskyni Fumane (Grotto Fumane). V roce 1991 byl na hranicích Rakouska a Itálie objeven dvěma německými turisty nejslavnější prehistorický obyvatel Itálie tzv. Muž z ledovce - Ötzi. I když tento muž umrzl asi před 5.300 lety jeho tělo je výborně zachovalé. Nálezem se zprvu zabývala policie, jelikož si mysleli, že zde tento nebožák zemřel poměrně nedávno. Dodnes se vedou spory o to zda Ötzi náleží Itálii nebo Rakousku a zatím v této bitvě s přehledem vítězí Itálie.

První velkou civilizací na Apeninském poloostrově byly Etruskové. Počátek dějin tohoto národa se datuje asi do roku 800 př.n.l. a v dalších stoletích měla významný vliv na utváření kultury starověkého Říma. Sama etruská civilizace byla z velké části ovlivněna Řeky, kteří kolem 7. století př.n.l. začali obsazovat Sicílii a jih Itálie. Těmto enklávám Řecka se říká Magna Graecia - Velké Řecko. Řekové založili jedny z nejmocnějších měst své doby, jako byly například Syrakusy, Bari a Neapol (Neapolis). Kolem roku 500 př.n.l. začal strmě stoupat význam města Řím a v následujícíh staletích do sebe vstřebal zbytky etruského národa a podmanil si řecké kolonie na jihu Itálie.

Řím byl ve své době nejmocnější říší světa. Začal jako království, aby následně svoje státní zřízení změnil na republiku. Po nástupu Julia Caesara se ve starověkém Římě ujalo císařství. Císařové vládli s podporou senátu až do rozdělení impéria roce 395. Západní část bývalé Římské říše dospěla ke svému definitivnímu úpadku již v 5. století, kdy byla vydrancována kmeny, které přišli ze severu. Východní část se změnila na Byzantskou říši s hlavním městem Konstantinopolí (dnešní Istanbul).

Ve středověku byla Itálie rozdělena na řadu malých království a knížectví. V této době také začal stoupat vliv papeže, který se snažil získat nejen duchovní nadvládu nad celou Itálií. V 11. století v Itálii také začali vznikat tzv. Námořní republiky, což byly povětšinou přístavní města zbohatlá na obchodu s Asií. Nejmocnější byly Benátky, Janov a Pisa. Důležitou úlohu v dějinách hrála Florencie. Ta sice neleží na mořském pobřeží, avšak díky svým územním ziskům a obratným vládcům je počítána mezi Námořní republiky. Bohatství tohoto města dalo vzniknout novému uměleckému směru: renesanci. Koncem 13. století se mocné florentské rody snažily navázat na zašlou slávu starověkého Říma. Začali znovu objevovat pro středověkou Evropu znalosti antických matematiků, fyziků, chemiků, lékařů a především filozofů. Zdrojem poznání se staly svitky uložené v italských klášterech a islámské opisy starších řeckých a římských pojednání. Renesance se rychle šířila do zbytku Evropy a zásadně tak ovlivnila všechny směry středověkého života.

V následujích staletích byla Itálie stále rozstříštěná na menší územní celky a navíc se její území dostávalo pod nadvládu cizích mocností. Napřed část Itálie ovládli španělští Habsburkové, které vystřídala jejich rakouská větev. Rakouští Habsburkové nechali vystavět podle středoevropského vzoru město Terst. V 18 století získal na čas vliv nad Itálií Napoleon Bonaparte. Itálie byla konečně po dlouhých snahách a bojích v roce 1861 sjednocena jako Italské království. Monarchie přečkala i První světovou válku a ve třicátých letech sice stále oficiálně existovala, ale zemi fakticky řídil její ministerský předseda Benito Mussolini, nechvalně proslulý svou spoluprací s nacistickým německem. Po skončení Druhé světové války se v 2. června 1946 vzdal italský král svého úřadu a od tohoto dne je Itálie republikou. V 50. a 60. letech proběhl převážně na severu Itálie malý hospodářský zázrak a země se stala jednou z vedoucích světových ekonomik.