Neapol - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Neapol - Itálie

Pizza a Neapol - Sopka Vesuv - Nový Hrad (Castel Nuovo) - Castel dell'Ovo - Vaječný hrad - Hrad Sant Elmo - Národní archeologické muzeum Neapol

Neapol (Napoli, Naples) je hlavním městem oblasti Kampánie a pyšní se několika "nej". Město Neapol bylo založeno v 8. století př.n.l. jako řecká kolonie a stáří téměř 3.000 let z něj činí jedno z nejstarších měst na světě. Staletí historického vývoje v Neapoli zanechaly městu pozoruhodné historické centrum s řadou pamětihodností, které bylo v roce 1955 připsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Se svojí rozlohou přes 1.700 hektarů se jedná o největší oblast pod patronátem UNESCO v celé Evropě. V Neapoli naleznete 448 kostelů. Taková koncentrace křesťanských staveb je světovým unikátem a Neapoli se díky tomu přezdívá hlavní město křesťanství. Další prvenství již nejsou pro Neapol takovým přínosem. Město bylo za Druhé světové války nejbombardovanějším městem v Itálii a v současnosti největší hrozbu pro Neapol představuje blízká činná sopka Vesuv. Neapol je se svými 3.000.000 obyvateli nejohroženějším městem světa v sopečné oblasti. Podle vulkanologů je pouze otázkou času než Vesuv opět začne chrlit lávu.

Možná právě kvůli neustálé hrozbě kompletního zničení města Vesuvem, žijí obyvatelé Neapole svoje životy tak naplno a nezaobírají se maličkostmi. Pro neznalého turistu může být první návštěva města naprostým šokem: hluční obyvatelé, všude hordy odpadků plné divokýh koček a velice svérazný způsob řízení aut a všudypřítomných skůtrů. V úzkých neapolských uličkách se jezdí doslova metodou plech na plech a ulice tak lemují řady poškrábaných a nabouraných automobilů. Pro Neapolce běžná součást každodenního života, nad kterou se vůbec nepozastavují. Pokud máte svého plechového miláčka opravdu rádi Neapoli se s ním raději vyhněte.

Pizza a Neapol

Neapol světu dala nejznámější italský pokrm: pizzu. Neapolský styl pizzy (pizza Napoletana) je registrovanou ochranou známkou a na její výrobu se vztahují přísná pravidla, kontrolující postup přípravy a použité suroviny. Existují tři oficiální druhy neapolské pizzy. Nejznámější je bezpochyby pizza Margherita pojmenovaná po královně Markétě Savojské (Margherita di Savoia). Tato jednoduchá pizza dochucená rajčaty, mozzarellou (z bůvolího mléka), bazalkou a panenským olivovým olejem byla kdysi považována za jídlo pro chudé a dnes je jednou z nejpopulárnějších úprav pizzy na světě. Druhým typem neapolské pizzy je Margherita extra, která se od obyčejné liší pouze většími kousky sýra Mozzarella. Trojici neapolských pizz uzavírá pizza Marinara, na které naleznete rajčata, česnek, oregano a olivový olej.

Vesuv - činná italská sopka

Sopka Vesuv (Monte Vesuvio, Mons Vesuvius) je nejznámější činná sopka na evropském kontinentě. Je vzdálená pouhých devět kilometrů od Neapole a její výška se díky explozím neustále mění. V současnosti dosahuje nejvyšší vrchol Vesuvu výšky 1281 metrů. Celá hora-sopka je zpřístupněná veřejnosti i když na její vrcholek musíte vyšlapat pouze po svých jelikož sem nevede žádná silnice. Z vrcholku kráteru můžete pozorovat unikající kouř zevnitř sopky a pokochat se výhledem na celý Neapolský záliv. Nejznámější erupce sopky byla v roce 79 n.l., kdy byly zničené slavné Pompeje. Poslední větší erupce proběhla roku 1944 a sopka při ní vychrlila malé množství lávy a dobře pozorovatelný oblak sopečných plynů. Dnes na úpatí sopky žije několik miliónů lidí a proto má italská vláda rozpracovaný efektivní evakuační plán, podle kterého by v případě ohrožení bylo možné celou oblast vystěhovat během pouhých sedmi dní.

Nový Hrad (Castel Nuovo)

Castel Nuovo což se dá volně přeložit jako Nový hrad je jedním ze symbolů města Neapol. Hrad byl postaven roku 1282 a do dnešních dní se dochoval bez větších změn oproti původní podobě. Castel Nuovo byl převážně využíván Neapolskými králi jako jejich hlavní sídlo, i když během španělské nadvlády byl hrad degradován na vojenskou pevnost. V roce 1823 prošel hrad poslední velkou obnovou a nyní jsou zde vystavena umělecká díla původem z neapolských kostelů.

Castel dell'Ovo - Vaječný hrad

Castel dell'Ovo je neapolský hrad umístěný na kdysi samostatném ostrůvku Megaride, který je dnes spojený s pevninou uměle vytvořenou hrází. Sto let před našim letopočtem zde stávala luxusní římská vila jménem Castellum Lucullanum. Ta byla v pátém století obehnána hradbami a později přeměněna na klášter. V devátém století místní obyvatelé rozebrali veškeré antické součásti stavby a ve 12. století zde Normané postavili první hrad jako sídlo Neapolského krále. Význam hradu začal klesat, když vládce Neapole přesídlil do nově zbudovaného Castel Nuovo. Současná podoba hradu pochází z 15. století. O 300 let později vznikla v sousedství hradu rybářská vesnice Borgo Marinari, která je dnes v celé Neapoli vyhlášená pro své vynikající rybí restaurace.

Název hradu Castel dell'Ovo se dá do češtiny přeložit jako "Vaječný hrad". Název stavba získala podle oblíbené středověké pověsti o tom, že do základů původní stavby vložil římský básník Vergilius (Publius Vergilius Maro) vejce. Středověcí lidé Vergilia považovali za mocného čaroděje a vejce bylo dle jejich tvrzení magické se schopností chránit budovu postavenou na těchto základech.

Hrad Sant Elmo (Castel Sant Elmo)

Sant Elmo je společný název pro jeden z vrcholků v Neapoli a hrad s pevností, který na něm stojí. Název je odvozen od kostela svatého Erasma. Erasmus bylo zkráceno na Ermo a časem zkomoleno na Elmo. Pevnost na kopci je viditelné takřka z celé Neapole a je tak přirozenou dominantou města. Historie pevnosti se začala psát v roce 1275. Z tohoto roku pochází první zmínka o trvalém obydlení hradu Sant Elmo. Roku 1456 byla většina stavby zničena při zemětřesení a téměř o sto let později mezi lety 1537 a 1547 pevnost zásadně přebudoval španělský architekt Pedro Luis Escriva. Jednalo se o špičkového vojenského architekta své doby a pevnosti Sant Elmo dal netradiční půdorys šesticípé hvězdy. V roce 1976 prošel hrad generální rekonstrukcí a dnes slouží jako místo pro výstavy moderního umění a pořádání kongresů.

Národní archeologické muzeum Neapol

Budova, kde je dnes Národní archeologické muzeum (Museo Archeologico Nazionale di Napoli), byla postavena v roce 1615 a původně v jejích zdech sídlila Neapolská univerzita. Když se v roce 1777 přestěhovala, král Ferdinand IV nechal budovu přestavět tak, aby mohla sloužit jako místo pro uchování uměleckých sbírek. Základem pro museum byly obrazy a sochy ve vlastnictví rodu Farnese a také umělecké artefakty nalezené při vykopávkách v Pompejích. V průběhu 19. století se sbírky utěšeně rozrůstaly a to především díky darům od soukromých sběratelů. V roce 1957 muzeum dosáhlo podoby v jaké jej známe dnes.

Muzeum je domovem pro několik tématických sbírek. Nejstarší období neapolských dějin je zastoupeno chronologickou výstavou mapující vývoj osídlení oblasti od dob pravěku až po řeckou kolonizaci. V muzeu se také nachází egyptská sekce (třetí největší sbírka svého druhu v Itálii) doplněná o "novodobé" napodobeniny egyptského umění z dob antiky. Mnohem větší význam má však sbírka antických mozaiek a nástěnných maleb, převážně dovezených z nedalekých Pompejí. Můžete si prohlédnout krásné mozaiky z Faunova domu (viz. Pompeje), včetně legendárního výjevu bitvy Alexandra Velikého. Kromě mozaiek muzeum uchovává i řadu nástěných maleb z pompejských domů a návštěvníci si tak mohou utvořit ucelený obrázek o tom jak si své domy zdobila římská aristokracie na počátku našeho letopočtu. Pokud jste plnoletí, můžete zavítat i do části sbírek, které byly ještě donedávna uzavřeny před zraky veřejnosti: Tajný kabinet, uchovávající pompejské malby a mozaiky s erotickým nádechem.

Milovnící antického umění zajisté ocení velikou sbírku soch původně v majetku rodu Farnese. Ve většině případů zde uvidíte římské mramorové kopie původních bronzových, řeckých originalů soch. Sbírce vévodí tzv. Farnéský býk, což je sousoší s vyobrazením legendy o Dirké, kterou její rodina potrestala roztrhaním býkem. Jedná se o největší dochované sousoší z dob antiky a stále je oblíbeným námětem pro tvorbu porcelánových miniatur. Vyobrazení bájného hrdiny Herkula i titána Atlase se zase staly všeobecně uznávaným předobrazem jejich podoby, ve které tyto postavy známe dnes. Částečně odhalená Venuše Kallipygos původně stávala v Tajném kabinetu, dnes je však přesunuta mezi ostatní antické sochy.