Pisa - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Pisa - Itálie

Náměstí zázraků - Šikmá věž v Pise - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie - Baptisterium svatého Jana - Hřbitov Camposanto Monumentale

Město Pisa naleznete v italské oblasti Toskánsko na břehu řeky Arno asi deset kilometrů od jejího ústí do Ligurského moře. Historie města sahá podle nejnovějších průzkumů až do doby Etrusků. Díky své strategické poloze město vzkvétalo a svého vrcholného rozmachu dosáhlo v 11. století, kdy byla Pisa mocnou a bohatou námořní republikou. V následujících staletích o svoji pozici Pisa přišla a dostala se pod nadvládu nedaleké Florencie.

Dnes turisté do Pisy přijíždějí především kvůli Náměstí zázraků, kde se nachází nejvýznamější pisánské pamětihodnosti: Šikmá věž, katedrála (Duomo), baptisterium a monumentální gotický hřbitov. Druhým nejnavštěvovanějším místem v Pise je Piazza dei Cavalieri (Náměstí rytířů), kterému vévodí Palazzo della Carovana. Tento palác byl v době renesance přestavěn architektem Giorgiem Vasarim a jeho čelní fasáda je bohatě zdobena sgrafitem (renesanční, "škrábaná", zdobící technika omítky). Zájemci o architekturu by neměli vynechat návštěvu kostelíku svatého Sixta, jenž je nejdochovalejší raně románskou stavbou ve městě.

Náměstí zázraků

Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli) je termín, který se od roku 1910 hojně používá pro pojmenování prostoru kolem katedrály v centru Pisy i když oficální název zní Piazza del Duomo, což lze volně přeložit jako Náměstí katedrály. V posledních letech se však objevil nešvar nazývat náměstí jako Pole zázraků (Campo dei Miracoli), podle zázračného pole z knížky o Pinocchiovi. V této oblasti se nachází nejvýznamější pisánské stavby: katedrála (Duomo), její zvonice známější jako Šikmá věž, Baptisterium a hřbitov Camposanto Monumentale.

Šikmá věž v Pise

Šikmá věž v Pise (Torre pendente di Pisa) je největším symbolem a atrakcí pro turisty tohoto města. Stavba věžě započala v roce 1178 v románském slohu a měla se stát nejvyšší zvonicí na světě. Již brzy po začátku výstavby se ukázalo, že věž má nestabilní základy navíc položené v měkkém jílovitém podloží. Důsledkem toho se stavba začala naklánět. Stavitelé se snažili zpevnit podloží jak nejlépe uměli a navíc se při stavbě dalších pater věže snažili přenést váhu na opačnou stranu, aby tak věž vyrovnali. Vež se sice začala vracet do svislé polohy, ale nakonec se začala naklánět na přesně opačnou stranu než původně. Práce na veži byly přerušované nejen kvůli řešení problémů s nakláněním, ale i častými vojenskými taženími Pisanů a tak je na věži možné pozorovat skloubení románského slohu v přízemních patrech a nastupující gotiky v patrech vyšších.

Nakonec byla stavba v roce 1372 dokončena přidáním prostoru pro zvony na jejím vrcholku. Šikmá věž dostála svému jménu a v průběhu staletí se stále více nakláněla. Vše vyústilo v uzavření věžě v roce 1990 a následným opravám, které měli veži přinést stabilitu pro následující století. Podmínkou při rekonstrukci věže bylo zachovat co největší možné naklonění, protože radní města Pisa si uvědomovali jak je tento efekt důležitý pro turistický ruch. Vychýlení věže bylo sníženo z pěti metrů na pouhé tři a v této poloze je věž fixována pomocí ocelových lan a olověného protizávaží. V roce 2001 byla vež v Pise opět otevřena pro veřejnost.

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Santa Maria Assunta) se začala stavět roku 1063 v pisánském románském stylu, který byl z velké části ovlivněn byzantskou a muslimskou architekturou. Z původního vybavení interiéru se bohužel mnoho nedochovalo, současná výzdoba byla vytvořena po ničivém požáru v roce 1595. Strop katedrály je netradičně zdoben dřevěným, bohatě zlaceným, kazetovým stropem nesoucí znak rodu Medici. V roce 1926 byla objevena původní kazatelna z roku 1310 od Giovanni Pisaniho, kterou však tehdejší architekti velice necitelně zrekonstruovali a dnešní odborníci považují současný vzhled i umístění kazatelny za velice odlišné od doby jejího vzniku. V apsidě jsou k vidění původní mozaiky z roku 1302 od mistra Benvenuta di Giuseppe známého také jako Cimabue. Budova katedrály je díky měkkému podloží také mírně nakloněná, i když efekt není tak výrazný jako u zvonice (Šikmá věž).

Baptisterium svatého Jana Křtitele

Baptisterium, nebo-li křestní chrám, svatého Jana (Battistero di San Giovanni) jehož stavba byla zahájena roku 1152 a dokončena v roce 1363. Se svojí výškou 55 metrů a obvodem 107 metrů se jedná o největší baptisterium na území Itálie. Stavba je pozoruhodná i skloubením románského a gotického stylu. Pás vespod stavby byl stavěn ještě jako románský, ale vyšší patra stavby jsou již ve znamení zdobnější gotiky s typickými lomenými oblouky. I přes toto spojení dvou stylů působí křtitelnice harmonickým dojmem. Interiéru stavby dominuje křestní bazének osmibokého tvaru s bronzovou sochou Jana Křtitele, oboje z roku 1246. Jinak je interiér stavby velice strohý, nabízí však jedinečnou akustiku. V jednom rohu stavbu stačí něco zašeptat a zvuk poté několik vteřin putuje podél zdí. Tohoto efektu se dá výborně využít při chrámových zpěvech a i obyčejný potlesk zní díky této podpoře nadpozemsky.

Camposanto Monumentale

Campo Santo se dá volně přeložit jako Svaté pole. Tento název dostala budova kvůli tomu, že je vystavěna kolem nákladu hlíny z Golgoty, kterou přivezli vojáci ze čtvrté Křížové výpravy. Se stavbou se započalo roku 1278 a původně zde měl stát další katolický chrám. V průběhu stavby však došlo ke změně a nakonec byla dokončena v roce 1464 jako netradiční gotický hřbitov. Podle legendy se každé tělo, které zde je pochováno, rozloží nejpozději do 24 hodin.