Pompeje - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Pompeje - Itálie

Historie Pompejí - Faunův dům - Dům Vettiů - Vila Mystérií - Památky v Pompejích

Historie Pompejí

Pompeje - Historie Pompejí se datuje od 8. století př.n.l, kdy bylo toto město založeno italským kmenem Osků. Brzy po svém zbudování se staly důležitým přístavem a obchodním uzlem, z kterého do Itálie proudilo zboží od fénických a řeckých námořníků. Kolem roku 500 př.n.l. se Pompeje nakrátko staly řeckou kolonií, aby se vzápětí dostaly pod nadvládu Říma. Římané rozvíjeli obchodní význam města a obehnali jej mohutnými hradbami, které jej měly chránit před nájezdníky. Navíc si movitější římští občané Pompeje oblíbili jako místo pro výstavbu svých letních sídel. Právě tato sezónní migrace římské smetánky dopomohla k rychlému rozvoji městské infrastruktury a stavbě řady výstavních paláců a veřejných budov jako byly všudypřítomné antické lázně.

Na přelomu století již byly Pompeje rozvinutým městem, které skýtalo veškerý komfort, na který byly obyvatelé Říma zvyklí. Vodu do města přiváděl akvadukt, jenž napájel vodou veřejné fontány v ulicích, soukromé domy bohatších vrstev a samozřejmě lázně. K zábavě sloužil důmyslně postavený amfiteátr a archeologové nalezli také pozůstatky tržiště, mlýna, restaurace, tělocvičny a dokonce i rozlehlého "hotelu", určeného pro ubytování poutníků.

Důležitým zachovalým artefaktem v Pompejích, který současným lidem prozradil mnoho o životě v antické Římské říši, jsou všudypřítomné fresky. Ty se zachovaly v neobyčejně dobré kvalitě a dovolují tak nahlédnout do minulosti a pooodhalit zvyklosti tehdejších lidí. Řada fresek má silný erotický nádech, což bylo absolutně v rozporu s morálkou novodobých archeologů 18. a 19. století. Proto byla řada fresek vysekána a převezena do Neapole, kde byly na příkaz krále Františka I. Neapolského v roce 1819 uschovány před zraky veřejnosti a přístup k nim měli pouze starší a morálně bezúhonní vážení občané. Pro veřejnost jsou tyto fresky vystaveny teprve od roku 2000 a návštěvnící mladší 18ti let musí být v doprovodu zletilé osoby, jinak nebudou vpuštěni dovnitř. Některé fresky nálezci nepřevezli, ale přemalovali je tak, aby zůstaly skryty. Naštěstí prudké lijáky v roce 1998 tuto vrstvu smyly a antické fresky s lechtivým obsahem tak opět spatřily světlo světa. I když jsou tyto fresky značně turisticky atraktivní, nejznámější freskou je decentní vyobrazení tzv. Dvou vzdělanců, portrét právníka a jeho ženy, uložený v muzeu v Neapoli.

V roce 62 n.l. již ve městě žilo více jak 20.000 lidí a město utěšeně vzkvétalo a rozmnožovalo své bohatství. V témže roce Pompeje zasáhla první přírodní katastrofa: ničivé zemětřesení o síle 7,5 richterovy škály. Podle dochovaných svědectví byla tenkrát poničena většina města. Velký podíl na způsobených škodách měly i rozsáhlé požáry, které vznikly z převrácených olejových lamp a nekrytých ohnišť. Po tomto zemětřesení začali starověcí obyvatelé s rychlou obnovou města i když velká část jich město opustila a usadila se na bezpečnějším místě. V následujících letech Pompeje postihla řada menších otřesů, které nakonec vyústili v erupci nedaleké sopky Vesuv. Ta začala v roce 79 chrlit horké kameny, popel a lávu a během pouhých dvou dnů pohltila celé město.

Pod vrstvou sopečného prachu vysokou několik mětrů přečkaly Pompeje staletí, aby mohly být v budoucnu znovu objeveny. Poprvé lidé na Pompeje narazili v roce 1599 při výkopu vodního kanálu. Bylo odkryto několik fresek, ale jelikož tehdejší lidé nebyli schopni ocenit velikost nálezu, znovu jej zasypali. V roce 1738 se započalo se stavbou nového letního paláce pro neapolského krále Karla Bourbounského. Při hloubení zákládů nalezli dělníci několik výborně zachovalých antických domů a fresek. O deset let později již na řízených vykopávkách města pracovali králem povolaní odborníci. Roku 1860 se vedení vykopávek ujal Giuseppe Fiorelli. Tento muž ma svědomí jednu z největších zajímavostí současných Pompejí. Uvědomil si, že dutiny ve ztuhlé lávě jsou vlastně otisky lidských těl. Vymyslel techniku vyplňování dutin sádrou, která po zaschnutí vytvoří dokonalý obraz člověla ve smrtelném zápase s lávou. Tyto sugestivní výjevy z posledních chvil života obyvatel se "vyrábějí" i dnes, ale místo sádry je používána trvanlivější pryskyřice.

Po staletí byly Pompeje ukryty hluboko pod zemí a byly tak přirozeně konzervovány. Po jejich odkrytí začaly na antické stavby působit povětrnostní podmínky a v kombinaci s rostoucími rostlinami a divokými zvířaty začínají Pompeje rychle chátrat. V současné době jsou na záchranu města vydávány nemalé peněžní prostředky, ale vzhledem k rozloze města jsou restaurátorské práce velice obtížné. K devastaci památky nemalou měrou přispívají i neohleduplní návštěvníci.

Faunův dům

Faunův dům (Casa del Fauno) z 2. století př.n.l. je největší nalezený dům v Popmejích. I když "dům" je při jeho rozloze více jak 3000 m² poněkud skromné označení. Tento komplex obytných místností, nádvoří a krámků patřil jedné z nejbohatších Pompejských rodin. V areálu byly vybudované i lázně pro obyvatele domu a udržované zahrady určené pro odpočinek. Svůj název získala stavba podle sošky tančícího Fauna, což je byl římský bůh plodnosti a úrody. Později se z postavy Fauna vyvinuli Satyrové, pololidé s kozíma nohama. Tato soška byly kdysi jednou z mnoha zdobících bazének na dešťovou vodu tzv. impluvium. Originál sošky je stejně jako ostatní cenné artefakty vystaven v Neapolském muzeu a ve Faunově domě turisté obdivují novodobou kopii.

Dalším cenným artefaktem nalezeným ve Faunově domě je Alexandrova mozaika objevená roku 1831. Tato jedinečná ozdoba podlahy římského domu o rozměrech 5,82 x 3,13 metru je k vidění zavěšená na stěně v Neapolském archeologickém muzeu. Jak už název napovídá, je na mozaice zobrazen vojevůdce Alexandr Veliký při bitvě proti perskému králi Dareovi III. V roce 2003 bylo rozhodnuto o výrobě kopie mozaiky a ta byla po dlouhých dvou letech práce vystavena na místě původní Alexandrovi mozaiky v Pompejích. Kopie je tvořena z více jak 2.000.000 kousků mramoru a je jedním z nejnavštěvovanějších objektů celého starověkého města.

Dům Vettiů

Další se zachovalých honosných Pompejských paláců je známý hlavně díky svým nádherným freskám. Centrem domu jsou dvě nezastřešená atria obklopená sloupovím v dórském stylu. Atria měla propracovaný vodní systém. 14 soch z bronzu a mramoru bylo napojeno na veřejný vodovod a chrlily vodu určenou k ochlazení prostoru. Patřil mezi ně mramorový satyr nebo bronzoví kupidové každý s husou a trsem vinné révy. Na freskách v domě můžete například vidět opakující se motiv Kupidů a dětské Psyché vyobrazených při obchodnických činnostech. Nejznámější freska v domě zobrazuje boha plodnosti Priapa v životní velikosti právě ve chvíli kdy si váží svůj obrovský ztopořený falus.

Vila Mystérií

Vila Mystérií (Villa dei Misteri) je římská příměstská vila stojící asi 800 metrů od města Pompeje. Jako majitelka tohoto aristokratického venkovského sídla bývá uváděna manželka císaře Augusta, Livia. Při vykopávkách vily byl objeven starověký lis na víno, jehož rekonstrukci je ve vile možné vidět dodnes. Jedná se o opravdový unikát, jelikož bohatí Římané úzkostlivě dbali na to, aby podobná zemědělská zařízení byla co nejdále od jejich obydlí. Hlavním tahákem pro turisty je však neskutečně zachovalá fresková výzdoba. Název stavby je odvozen od souboru maleb v prostoru bývalé jídelny (triclinium). I když je význam fresek v této místnosti stále předmětem dohadů, podle většiny historiků zobrazuje přijímací rituály pro nové členky kultu boha Dyonýsa.

Ostatní Pompejské památky

Zpřístupněná rozloha antického města je dnes přes 44 hektarů. Z tohoto údaje musí být jasné, že není možné během jedné návštěvy projít a prozkoumat celé město. Kromě výše zmíněných paláců v Pompejích narazíte i na pozůstatky chrámů: Venušin chrám (Tempio di Venere) z 1. století př.n.l. býval nejhonosnější, Apollonův chrám (Tempio di Apollo) byl zase nejvýznamější. Turisty hojně navštěvovaná je i budova městské obilnice (Granai del Foro), ve které jsou vystavené odlitky z těl Pompejanů a stovky antických amfór. Nával je i u Velkého divadla (Teatro Grande) z 2. století př.n.l. s kapacitou přes 5.000 diváků. Krvavější zábavu pro 20.000 diváků nabízel Pompejský amfiteátr z roku 70 př.n.l., což jej činí nejstarší známou stavbou svého druhu v celé Římské říši. Hned naproti amfiteátru je Grande Palestra, antická tělocvična vybavená plaveckým bazénem. Venušin palác (Casa della Venere in Conchiglia) získal svůj název podle fresky zobrazující Venuši rodící se z mořské mušle. Jedná se o nejstarší známé zobrazení tohoto oblíbeného malířského motivu. Dospělí návštěvnící by neměli vynechat tzv. Lupanare - jediný dochovaný veřejný dům v Pompejích s překvapivě šokující erotickou výzdobou odpovídající účelu stavby.