Sardinie - dovolená v Itálii a informace pro turisty

Sardinie - Itálie

Historie Sardinie - Hlavní město Cagliari - Neptunova jeskyně

Sardinie je se svoji rozlohou 23.813 km² druhým největším ostrovem ve Středozemním moři (největší je Sicílie). Klima na ostrově je typicky středomořské s 300 slunečními dny v roce. V zimním období Sardinii bičují prudké lijáky a v období jara a podzimu zde můžete počítat s poměrně silnými větry. Průměrná teplota na ostrově se pohybuje mezi 14 - 20°C.

I když si Sardinie vydobyla svoje místo na turistických mapách především mezi příznivci pěší turitiky je třeba počítat s tím, že velká část vnitrozemí ostrova je díky husté vegetaci špatně přístupná. Nejvyšším vrcholem na Sardinii je hora Punta La Marmora (1834 m) patřící k horskému masivu Gennargentu, který je součástí národního parku - Parco Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu. Horniny tvořící toto pohoří patří geologicky k těm nejstarším v Evropě. Nejvíce je zde zastoupena břidlice, žula a vápenec. Nejdelší řekou Sardinie je 152 kilometrů dlouhá Tirso pramenící na náhorní plošině Buddusó.

Historie Sardinie

První důkazy o trvalém osídlení Sardinie jsou staré přibližně 8.000 let. Své osady zde zakládali kolonizátoři všech okolních národů a Sardinie tak byla zpočátku velice rozmanitým místem k životu. Soužití tolika cizích skupin vedlo k častým šarvátkám a kolem roku 3500 př.n.l. se zde započalo se stavbou strážných věží, které se časem proměnily v malé pevnosti chránící vesnice. Pro tyto stavby se vžil název Nuraghe a dodnes není úplně uspokojivě vysvětlen jejich původ. Na Sardinii se dochovalo asi 8.000 těchto staveb. Některé jsou poměrně zachovalé a stále se tyčí do výšky až 20 metrů, z některých zbyly pouze základy. Pozoruhodné je, že Nuraghe nemají žádné základy, ale drží pohromadě pouze vahou svých několikatunových zdících kamenů.

V období starověku se Sardinie dostala do středu důležitých námořnických tras a kolem roku 1000 př.n.l. zde začal budovat svoje osady národ Féničanů. Ten požádal své spojence ze severoafrického města Kartágo o pomoc při dobývání sardinie a až do první Punské války zůstal ostrov pod nadvládou Kartaginců. Poté kontrolu nad Sardinií získal antický Řím. Po rozpadu Římské říše na Sardinii vznikla řada na sobě nezávislých království, kde králové a královny nevládli absolutisticky avšak rozhodovali se podle hlasování svého lidu na výročních shromážděních. Jednalo se tak o jedny z prvních konstitučních monarchií na světě. Ve 13. století došlo ke sjednocení Sardinie do jednoho království a po dobytí ostrova Aragonskými vládci (Španělsko) v 15. století byla na Sardinii zavedena absolutistická feudální vláda. Je ironií, že země, která světu ukázala udržitelnost konstituční monarchie jako státního zřízení, přijala feudalismus v době kdy se od tohoto modelu ve zbytku Evropy hromadně upouštělo. V roce 1861 se Sardinie přidala k nově vzniklému sjednocenému Italskému království.

Rok 1951 byl mezníkem pro Sardinii. V tomto roce byla na ostrově definitivně vymýcena malárie a Sardinie započala své snahy dostat na mapu letních dovolenkových destinací a brzy se stala vyhledávanou destinací pro milovníky horské turistiky a příznivce klidných středomořských pláží. Nárůst nízkonákladové letecké přepravy (tzv. low-cost přepravců) v posledních letech zjednodušil a hlavně zlevnil možnosti jak se komfortně na tento ostrov dostat. V roce 2007 Sardinii navštívilo více jak 11.000.000 turistů z celého světa. Kromě turismu se místní obyvatelé věnují chovu ovcí a koz z jejichž mléka vyrábějí proslulé sýry. Dále je zde stále aktivní těžba uhlí, olova a zinku. Rybářský průmysl se specializuje na zparcování tuňáků určených především pro japonský trh.

Cagliari

Cagliari je hlavním a se svými 160.000 (400.000 pokud započítáme přilehlé obce) obyvateli i největším městem ostrova Sardinie. Turisticky přitažlivá je pro návštěvníky stará část města tzv. Castello ležící na kopci s krásným výhledem na Cagliarský záliv (místní mu říkají Andělský záliv) a stále je obehnán bílímy hradbami z vápence postavenými ve 13.století. V Castellu se nachází Cagliarská katedrála, která byla v roce 1930 kompletně přestavěna. Během přestavby z ní bylo odstraněno barokní průčelí a stavbě byl navrácen původní románský vzhled. Zvonice a interiér katedrály jsou původní z 12. století. Ve městě je také řada budov z počátku 20. století vystavěných ve středomořském pojetí stylu secese a art deco. Cagliari se také může pochlubit nejdelší městskou pláží v celé Itálii. Pláž Poetto je dlouhá přes 13 kilometrů a je vyhlášená díky svému jemnému bílému písku.

Neptunova jeskyně

Neptunova jeskyně (Grotta di Nettuno) leží nedaleko městečka Alghero v severní části Sardinie. Její vchod je umístěný v mořském útesu jen asi metr nad hladinou moře. Ke vstupu je možné sestoupat po schodech vysekaných ve skále a nebo se k němu nechat svézt na některé z výletních lodí vyplouvajícími každou hodinu z přístavu v Alghero. Během prohlídky jeskyně uvidíte nasvětlené krápníkové útvary a 120 metrů dlouhé solné jezero. Nedaleko Neptunovy jeskyně je největší podmořská jesnyně ve středomoří: Nereo (Grotta di Nereo). Vede do ní několik podmořských vstupů a tunelů, které jsou pokryty červeným korálem. V sezóně je tato jeskyně v obležení potápěčů a je jedním z mála míst, kde si můžete bezpečně vyzkoušet potápění v zatopených jeskynních systémech.