Soluň - dovolená v Řecku a informace pro turisty

Soluň - Thessaloniki - Řecko

Soluň - Thessaloniki - Bílá věž v Soluni - Galeriův oblouk a Rotunda v Soluni - Čtvrť Kastro a byzantské hradby v Soluni - Byzantské kostely v Soluni

Soluň - Thessaloniki

Město Soluň v Řecku známé jako Thessaloniki nebo Salonica je druhým největším městem Řecka. Ve srovnání s Athénami však není Soluň tolik rušná a i toulání zdejšími historickými uličkami je mnohem poklidnější než v hlavním řeckém městě. V Soluni trvale žije asi 360.000 obyvatel, ale jelikož má město vyhlášené univerzity, v době akademického roku se sem sjíždějí studenti z celého řecka a Soluň tak získává několik tisíc mladých obyvatel navíc. I díky nim je centrum Soluně plné vyhlášených barů, módních butiků a každý večer se zde pořádá tolik koncertů a vernisáží, že není v moci jednoho člověka vše absolvovat.

Soluň najdete v severní části Řecka a kromě toho, že je jedním z nejkulturnějších měst v zemi, je Soluň i velmi důležitým dopravním uzlem. Kromě letiště, které je pro mnoho cestovatelů jejich vstupním místem do Řecka má Soluň i velice důležitý přístav, kam doráží zboží zásobující celé severní Řecko. Kromě nákladních lodí je v přístavu i čilý ruch trajektů jezdících na všemožné Řecké ostrovy. Soluň je také domovem řady významných byzantských staveb a raně křesťanských kostelů. Kromě nich si můžete v Soluni prohlédnout i budovy postavené osmanskými Turky a několik synagog patřících skupině židů označovaných jako Sfaradim. Díky těmto všem stavbám byla Soluň zařazena v roce 1988 na seznam památek UNESCO. Soluň sice není místem, které by si Středoevropan vybral pro strávení své dovolené nebo eurovíkendu, ale řada z nich toto město navštíví v rámci jednodenního výletu během svých prázdnin v Řecku.

Zajímavosti a kam za památkami v řecké Soluni

Bílá věž v Soluni

Nejznámější soluňskou památkou je bezpochyby Bílá věž. Tu najdete na městském nábřeží a symbolem města je od roku 1912, kdy Řecko získalo nezávislost. Původ věže není dodnes zcela jasně objasněn, ale většina současných historiků se domnívá, že věž byla postavena v období 15. století osmanskými Turky, kteří věž postavili jako součást pevnosti chránící jejich nově dobyté území. V minulosti tak byla věž symbolem tureckého útlaku, což se jen znásobilo v roce 1826, kdy ve věži proběhla poprava všech odpůrců turecké nadvlády. Po tomto činu se věži začalo říkat Krvavá nebo také Červená. Když byla Soluň na počátku 20. století připojena k nově vzniklému Řeckému království, obyvatelé města věž nabílili vápnem na bílo, aby tak vyjádřili naději ke světlejší budoucnosti a nadcházejícím změnám. Na památku tohoto činu byla stavba přejmenována na Bílou věž a i když dnes již dávno není věž omítnuta bílím vápnem, název ji zůstal. Roku 1917 byly zbourány hradby a ostatní budovy v okolí Bílé věže. Dnes věž slouží jako výstavní prostory a oblíbená vyhlídková plošina, z které si můžete prohlédnout celý Soluňský přístav a přilehlé okolí.

Galeriův oblouk a Rotunda v Soluni

Galeriův oblouk a nedaleká stavba nazývaná jednoduše Rotunda jsou jedněmi z mála zachovaných památek z dob římské nadvlády nad Soluní. Obě tyto stavby nechal postavit ve 4. století n.l. římský císař Galerisu jako součást svého výstavního paláce v Soluni. Právě oblast paláce dnes tvoří významnou archeologickou lokalitu. Ruiny paláce si můžete prohlédnout jen z povzdálí anebo se vydat na procházku mezi ně a zblízka se pokochat nádhernými antickými mozaikami a představovat si jak asi kdysi vypadal výstavní palác, z kterého se dodnes dochovalo jen pár zdí a sloupů. Mnohem fotografovanější a známější než trosky paláce je již zmíněný Galeriův oblouk. Ten nechal císař postavit na oslavu svého vojenského tažení proti Peršanům. Původně byl celý oblouk koncipován jako monumentální brána se třemi oblouky, které podpíralo osm mohutných sloupů. Jádro stavby bylo tvořeno stavební sutí, takže především nepříliš kvalitními cihlami a jiným odpadem. I z tohoto důvodu se oblouk do dnešních dní nedochoval v příliš dobrém stavu a dnes si můžete v Soluni prohlédnout sotva polovinu původní brány. Po dokončení oblouku byly jeho stěny pokryty mramorovými deskami s nádhernou sochařskou výzdobou. Z mramoru se bohužel dochovaly jen desky na centrálním oblouku a na výjevech, které ji zdobí, si můžete prohlédnout, jak antičtí umělci vyobrazili porážku perského vojska římským císařem.

Cihlová stavba, Rotunda, je umístěná asi 120 metrů od Galeriova oblouku a nemusíte se bát, že byste ji přehlédli. Původně měla Rotunda sloužit jako mauzoleum pro císaře Galéria. Ten však zemřel a byl pochován mimo území Soluně, takže stavba stála nějakou dobu nevyužita. Teprve až císař Konstatntin I. Veliký učinil z Rotundy první křesťanský kostel na území severního Řecka: Agios Georgios (Svatý Jiří). Budova Rotundy je vysoká 30 metrů a průměr stavby je 24,5 metru. Dávní stavitelé nenechali nic náhodě a stěny Rotundy postavili silné 6 metrů. Díky nim také budova přečkala všechna zemětřesení, která se v této oblasti čas od času objeví. Na vrcholku stavby byl původně umístěný nekrytý „oculus“ stejně jako u známějšího Pantheonu v Římě. Ten byl však v průběhu několika přestaveb zcela zazděn a Rotunda tak přišla o zajímavý architektonický prvek, který osvětloval její vnitřní prostory. V roce 1590 byl kostel změněn osmanskými Turky na mešitu a ke stavbě přibyl malý minaret a z velké části byla zničena vnitřní byzantská výzdoba s křesťanskou tématikou. Souhrou náhod byl po znovuobnovení kostela v roce 1912 minaret ponechán na svém místě a dnes dokonce patří k nejlépe zachovalým částem celé stavby. Na atraktivitě dnes celé stavbě přidává i tvrzení, že se vlastně jedná o nejstarší křesťanský kostel na světě, i když toto se nedá z určitostí potvrdit, ani vyvrátit.

Čtvrť Kastro a byzantské hradby v Soluni

Starobylá čtvrť Kastro, mezi místními usedlíky známá jako Ano Poli je jediná původní část Soluně, která zůstala zachována po ničivém požáru města v roce 1917. Úzké uličky lemované starými hrázděnými domy jsou oblíbeným místem pro procházky nejen turistů. Najdete zde malebná zákoutí a zajímavé obchůdky se suvenýry a ručně vyráběnými výrobky. Nad čtvrtí se dodnes tyčí mohutné hradby. Ty byly vybudované již na počátku 5. století po vzoru hradeb v městě Cařihrad (později Konstantinopol a dnes Istanbul). Ve 14. Století prošly hradby stavebními úpravami a v této podobě se dochovaly dodnes. Na hradbách můžete potkat skupinky turistů, kteří se odsud kochají nádherným výhledem na město Soluň, její přístav a přilehlý mořský záliv.

Byzantské kostely v Soluni

Na byzantské kostely můžete narazit prakticky po celé Soluni a také díky nim se město dostalo na seznam památek Unesco. Hlavním soluňským chrámem je bazilika svatého Dimitriose (Agios Dimitrios), patrona města. Kostel stojí na místě bývalých římských lázní, ve kterých byl úkladně zavražděn prostý římský voják Dimitrios. Brzy po jeho smrti jej občané Soluně začali uctívat jako prvního soluňského, křesťanského mučedníka a když bylo křesťanství uznáno jako povolené náboženství, stal se Dimitrios patronem Soluně. Ostatky tohoto světce byly sice odvezeny do Itálie, ale do roku 1980 jsou opět uloženy v hlavní soluňské bazilice. Stavba byla jako ostatní kostely v Soluni po turecké invazi přeměněna na mešitu. Osmané sice přistavěli minaret, ale vnitřní výzdobu chrámu nezničili, jen ji přemalovali bílou omítkou. Po získání samostatnosti byla omítka odstraněna a na světlo se po staletích opět dostaly nádherné byzantské mozaiky z 8. století. Ničivý požár města však většinu těchto mozaik zničil a dnes si můžete v bazilice prohlédnout jen zlomek původní krásy: pět neporušených mozaik. Pod bazilikou byla objevena starověká krypta, která sloužila jako tajné místo setkávání raných křesťanů. Dodnes se zde na jejich počest pořádají každý pátek v noci bohoslužby, přístupné komukoliv. Bohoslužba hluboko v podzemích katakombách patří k silným duchovním zážitkům, a pokud budete mít možnost se jí zúčastnit, určitě neváhejte a v pátek v noci se vydejte k bazilice svatého Dimitriose.

Dalším významným kostelem v Soluni je Agia Sofia (chrám božské moudrosti), kopie stejnojmenného chrámu v Istanbulu, postavená v 8. století. Stavba má klasický byzantský půdorys ve tvaru řeckého kříže s mohutnou kupolí nad středem budovy. Klenotem celé stavby je nádherná mozaika zobrazující Nanebevzetí Páně, kde je vyobrazen Kristus se 12 apoštoly, svoji matkou Pannou Marií a dvěma anděly. Soluň je plná byzantských kostelů a bazilik, takže je jen na Vás, které z nich se rozhodnete navštívit. Za zmínku stojí kostel Panaja Achiropiitos (Acheiropoietos), který pochází z 5. století a je tak jednou z nejstarších staveb ve městě nebo malý kostelík Nikolaos Orfanos (Nicholas Orphanos) ze 14. století s nádhernými pravoslavnými freskami.