Kréta - Dějiny a historie

Dějiny a historie Kréty

Důkazy o trvalém osídlení ostrova Kréta pocházejí již z období mladší době kamenné, tedy z období před 9.000 lety. I když se z tohoto období dochovalo několik cenných artefaktů, drtivá většina návštěvníků Kréty se zajímá až o následující civilizaci, která se na ostrově vyvinula. V dnešní době ji nazýváme Mínojská, i když nemáme nejmenší tušení jak Mínojci nazývali sami sebe. Soudobé označení vymyslel archeolog Arthur Evans podle jména bájného krále Mínoa, o němž se zmiňuje několik antických řeckých historiků. Mínojská civilizace dosáhla svého vrcholu kolem roku 1.500 př.n.l. V této době se na Krétě stavěly výstavní paláce zdobené nádhernými freskami. Tyto fresky bezpochyby snesou srovnání s mnohem známějšími výtvory ve starověkém Egyptě a v mnohých ohledech je dokonce i předčí. Kromě toho byli Mínojci i zručnými řemeslníky a zanechali po sobě řadu nádherných váz, šperků a předmětů sloužících k rituálním obřadům. Většinu těchto artefaktů si můžete prohlédnout v Archeologickém muzeu v Heraklionu. Smrtelný úder Mínojské civilizaci zasadila invaze obyvatel z Mykén společně s výbuchem sopky Théra. Po výbuchu Théry zasáhlo Krétu ničivé zemětřesení a vlny tsunami, které zničili mínojské paláce i obydlí obyčejných obyvatel. Z těchto neštěstí se obyvatelé Kréty nikdy nevzpamatovali, a když v roce 67 př.n.l. přišli na Krétu Římané byla Mínojská civilizace již dávno pouhou legendou.

Římané jako své sídelní město na Krétě určili osadu Gortýna (Gortys). Ta se brzy stala hlavním městem římské provincie Kyrenaika, což byla oblast zahrnující Krétu a oblasti v severní Africe na území dnešního státu Libye. Z Gortýny se během římské nadvlády stalo výstavní město s amfiteátrem, veřejnými lázněmi a antickými chrámy zasvěcenými římským bohům. Po rozpadu Římské říše se Kréta stala součástí její nově vzniklé východní části: Byzantské říše se sídlem v Byzanci, pozdější Konstantinopoli (dnes Istanbul). V rámci Byzantské říše měla Kréta částečně autonomní postavení s centrem v Gortýně. Zde také vznikly první křesťanské kostely na Krétě, které se později začali stavět po celém ostrově a obyvatelé Kréty převzali toto náboženství za své. V roce 824 dobyli Krétu Arabové a na místě dnešního města Heraklion postavili pevnost, kde schraňovali poklady nakradené v celém Středomoří. Kréta se tak stala nechvalně proslulou baštou pirátů a její kulturní život začal upadat. Roku 960 Krétu pro sebe znovu dobyl byzantský císař a v okolí bývalé arabské pevnosti zřídil nové hlavní město ostrova Kréta: Heraklion.

V době Křížových výprav Krétu do svého područí získala bohatá a vlivná námořní republika Benátky. Benátské období na Krétě bylo rozkvětem kultury a často se jí také říká Krétská renesance. Benátčané Krétu opanovali od 13. – 17. století a zanechali po sobě na ostrově řadu kostelů, pevností a jiných stavebních památek. V roce 1669 byla Kréta dobyta osmanskými Turky, kteří si vládu nad ostrovem udrželi až do roku 1898. V tomto roce se konečně po letech bojů za nezávislost Kréty Turkové stáhli a Kréta získala samostatnost. Začalo období snah o připojení k nově vznikajícímu Řeckému království. Konečně v roce 1913 byla Kréta uznána jako součást Řecka a jeho součástí je dodnes.